středa 1. ledna 2014

Kdepak poklusem, kalupem do Nového roku! A trocha bilancování.

Akce Novoroční běh Horními Počernicemi - Poklusem do nového roku patří k nemnoha stálicím v naší termínovce. Je v tom vždy trochu masochismu stát prvního ledna v 10:30 na startu a mít před sebou šest ostrých kilometrů ne zcela snadným terénem. Ale děláme to rádi, asi nejsme úplně normální. Děti doma vyspávají silvestrovskou párty a my běháme. Nemělo by to být naopak?
Tentokrát jsem na start dotáhl i kamaráda Honzu z práce, čímž jsem si zajistil o jedno místo horší umístění ve výsledkové listině, ale co bych neudělal pro slávu hornopočernického běhu. Honzu porážím jen když neběhá kvůli zranění, nebo když je v rekonvalescenci po zranění. Pokud má možnost trénovat, poráží on mně.

Angelika
Já s Honzou
Já s Angelikou
Počasí nám přeje, je kolem nuly, ale asi nemrzlo ani v noci, takže povrch je bez ledu. Start je tu takový sympaticky spartánský. Jen co se pár desítek běžců shoufuje před startovní čarou, organizátor řekne pár slov na uvítanou a okamžitě následuje startovní výstřel. Nás, co jsme zvyklí na mnohaminutová čekání ve startovních koridorech, to vždy trochu překvapí.
Začátek je dost z kopce. To znamená dvě věci: za prvé jako vždy přepálím začátek a druhou půli těžce protrpím. A za druhé uvidím, co na to mé pomalu se lepšící koleno. Tohle bude ostrý test, doteď jsem se neodvážil běžet s ním ostře z kopce. Ale zdá se že drží a nebolí. Zato já se chovám jak naprostý začátečník. Po šesti stech metrech v nejnižším bodě trati kouknu na hodinky a zjišťuji, že mám průměrnou rychlost 3:50 na kilometr. Čím rychlejší start, tím větší boj ve druhé půli, tohle už znám.
Snažím se trochu se zklidnit a zvolnit tempo, daří se, ale rychlá skupinka, do které jsem se neprávem vetřel, mi rázem mizí v dáli. Zhruba od druhého kilometru jsem tedy sám sobě vodičem a nikoho před sebou nevidím. Nevadí, běžím si svůj závod, výjimečně bez sluchátek v uších, a rekapituluji si právě skončený běžecký rok. Co o něm říct?

- ÚSPĚŠNÝ. Zlepšil jsem se na všech důležitých distancích. O minutku na desítce, o pět minut na půlmaratónu, o víc než čtvrt hodiny na maratónu.
- KOMPLIKOVANÝ. Měl jsem několik zdravotních výpadků. Na jaře chřipka (po letech) a dlouhé laborování se zánětem zubu, na podzim potíže s kolenem. Přišel jsem tím o několik závodů.
 - KRÁSNÝ. Loňský rok jsem cíleně plánoval jako odklon od velkých městských běhů a orientoval jsem se na přírodu a kopečky. Řada akcí je skutečně nezapomenutelná a rád bych si je dal znovu, namátkou ŠUTR, Krakonošova 25, Silva  Nortica maratón, Poběžovický půlmaratón, Okolo Vlasti. Navíc zúročuji zkušenosti a na delších tratích obvykle netrpím, vím jak rozložit síly, abych si běh užil.

Výše uvedené vlastně vyjadřuje podstatu běhání. Není to zadarmo, ale kdo vydrží a správně si vybírá, zažije něco nádherného.

Nafotila Angelika, rozhýbal Google. Děkuji.
Ale zpět na trať. Tam si zaslouženě užívám druhé kolo, kde jsem znatelně pomalejší a v nejtěžším místě na chvíli přecházím do chůze, abych se vydýchal. Je to tak, tahle trať je o dýchání. Platím za přepálený začátek, ale tak to zde zatím bylo vždy. Co se pořadí týká, nic se nemění. Rychlá skupinka mi utekla, mně zatím nikdo nedoběhl. Až teď, asi kilometr před koncem, se na mně kdosi zezadu dotahuje. Slyším ho za sebou, ale byť si procházím krizí, jsem rozhodnutý nepustit ho před sebe. Dvakrát mně dobíhá a drží se vedle mně, pokaždé ale lehce zrychlím a setřesu ho. V cílové rovince nacházím sílu i vůli zafinišovat a své místo uhájím.
V cíli to chvíli rozdýchávám a pak se s ním pozdravím. Šedesátník. Typické. Tolik k mé výkonnosti.
Honza s Angelikou už v cíli čekají. Angelika běžela jen jedno kolo, Honza obě a utekl mi o minutu a půl. Můj vlastní čas je o minutu lepší než loni, takže nemám důvod k nespokojenosti. Druhá pozitivní zpráva je, že koleno vydrželo zátěž rychlého běhu a kopečků a nezlobilo. Kéž by to tak bylo i do budoucna, říká se přeci: Jak na nový rok, tak po celý rok!
Plíce dostaly zabrat.
DETAILY BĚHU