středa 23. září 2015

Do Českého ráje cesta příjemná je...

Přiznám se bez mučení, že ještě před nedávnem jsem vůbec netušil že existuje obec Branžež. Ale nevadí, totéž se dá říct i o spoustě jiných hezkých míst. Důležité je, že jsme do tamějšího kempu "Peklo" bez potíží dorazili na premiérový ročník půlmaratónu Českým rájem.
Tuto akci jsem do naší termínovky umístil coby kochací chuťovku. Povrch a profil neumožňují útočit na osobní rekordy, jde spíš o to prohlédnout si místa kde jsme ještě nebyli. Pro mě to zároveň má být jakási mentální rehabilitace po zoufale nepovedeném půlmaratónu v Záhřebu. Rád bych si dokázal, že stále ještě dokážu zaběhnout závod na jistou, ve slušném čase a bez příliš velkého utrpení.
Podmínky se zatím zdají být ideální. Zatažená obloha, teplota kolem 15 stupňů, při čekání v dlouhé lesní frontě na startovní číslo nám dokonce byla docela zima. Na startu jsme se potkali i s exkolegou, novomanželem a novootcem Tomášem a jeho čerstvým přírůstkem do rodiny. Kvůli zdržení ve frontě ale na příliš velkou družbu nebyl čas, sotva jsme se s Angelikou očíslovali, už byl čas jít si stoupnout do koridoru.
První metry
Startujeme za příjemného povzbuzování diváků a nadšeného štěkotu psů, protože ti zde smí závodit také a jsou natěšení stejně jako my.
První metry vedou z kempu do vesnice, tu si pěkně proběhneme a po kilometru a půl odbočujeme mimo asfalt na lesní cesty. Tady to začíná být zábavné. Přemýšlím kdy jsem naposledy běžel pěkný trailový nebo krosový závod. Asi na jaře na Labských pískovcích, tam to ale bylo vykoupené opravdu hodně velkou dřinou. Tady je to trať typu "trail pro začátečníky". Lehce zvlněná, dá se běžet svižně, a přesto vysloveně snadnými úseky velmi šetří. Chvíli se běží lesem, chvíli po loukách, chvíli po prašných cestách podél vesnic, chvíli kolem vody. Všechna čest organizátorům za vytyčení trasy, pokud chtěli ukázat běžeckým masám že jsou i hezčí akce než městské běhy, povedlo se jim to.
Angelika stíhaná Tomášem

A opět oni dva. Proč mám pocit jako by mi běhal za ženou?
Na šestém kilometru se vracíme do kempu kde se startovalo, je tu první občerstvovací stanice. Neexperimentuji, ionťáky vynechávám, raději si dám několik kelímků vody a pokračuji dál.
Kdesi na trati
Běží se mi příjemně, na začátku jsem se chytl skupinky s tempem lehce nad pět minut na kilometr a i když jsme se časem rozdělili, držím zvolené tempo dál. Počasí ani nemůže být lepší, je chladno a pod mrakem. 
Trať opravdu nenudí. Neustále se mění povrchy i scenérie, od druhé půle začíná přibývat vyloženě písčitých úseků. Pokud by někdo měl pochybnosti o tom, je-li opravdu v pískovcových skalách, na zemi má důkazy. Písčité úseky se snažím obíhat, ale občas to nejde a docela se bořím. Dost to zpomaluje a trochu se bojím aby se mi písek nedostal do bot. Ale současně mě to baví.
Druhá občerstvovací stanice se nachází v obci Dobšice. Dávám si obvyklé tři kelímky, ale pak se znovu nerozbíhám, protože hned za občerstvovačkou silnice prudce stoupá do těžko běhatelného kopce. Půl minuty vydechnutí neuškodí, to nejhorší vycházím a když se úhel dostane do rozumných čísel, zase běžím. Po chvíli se opět vracíme mimo silnici.
Pískovištěm k cíli
Po výběhu obvykle následují seběhy a tady to není výjimkou, krátký krosový úsek vyloženě potěšil. Pak opět lesní a luční úseky a dostáváme se k hradu Kost. Objevil se velmi náhle a tak upoutal moji pozornost, že jsem málem minul bez zastávky poslední občerstvovačku. Dávám si obvyklé tři kelímky a skrze stánky s turistickými cetkami a kolem restaurací stoupám na hradní nádvoří. Zaujme mě lákavá vůně a velký nápis "XXL steaky" u jedné z restaurací, ale jaksi není čas. Snad jindy. Probíhám nádvoří a vybíhám druhou stranou, v bráně ještě využívám odpadkový koš a odhazuji do něj vypité kelímky.
Zbytek trasy už je zcela pohodový. Kopcovité úseky už jsou za mnou a co zbývá je příjemný trail. Cítím se dobře, cíl už se blíží a dá se běžet svižně, tak navyšuji tempo. Cesta vede převážné lesy, na silnici se dostaneme opravdu jen na chvilku. Co drobně zdržuje jsou krátké pouštní úseky, ale peru se s nimi zdatně.
Dle hluku poznávám, že cíl se blíží. A opravdu, po chvíli se objevuje černá cílová bráno a mám to za sebou. Zvláštní, hodinky mi ukazují o 800 metrů méně. Cítím se lehce ošizen. Později Tomáš zjišťuje zákulisní informaci, že organizátoři byli nuceni trasu na poslední chvíli na žádost ochranářů přírody zkrátit.
Doplňuji tekutiny, vyzvedávám batoh s mobilem z úschovy a jdu číhat zpět k cíli na Angeliku.

Angelika finišující

Ještě předtím finišuje Tomáš, který Angeliku po první občerstvovačce zcela negentlemansky předběhl a opustil.
Český ráj jsem si opravdu užil. Povedla se trasa, povedlo se počasí, povedl se výkon a to aniž bych se nějak významněji vyčerpal. Jen víc takových.

DETAILY BĚHU