neděle 12. ledna 2014

Ostrava, město mému běhání zaslíbené

V Ostravě se mi daří. Vloni jsem si tu zaběhl maratónský osobák, to je událost, na kterou se nezapomíná a kterou si toto město vysloužilo místo v mém srdci (podobně jako řada jiných před ním a asi i po něm :-) ). Také jsme si tehdy s Angelikou vyzkoušeli, že se do Ostravy dá velice příjemně a kulturně cestovat vlakem. Člověk nemusí řídit, může konzumovat, číst si, protáhnout se nebo se projít... velmi komfortní.
Největší favorité na startu bok po boku

A protože v lednu se mnoho delších tratí neběhá a já si letos lednovou čárku udělat chtěl, naplánoval jsem výlet na Memoriál Jaroslava Dubičky. Původně jsem uvažoval o celém maratónu, ale jsem rád, že se zvolna dostávám z potíží s kolenem, tak jsem si nakonec naordinoval jen poloviční porci. S maratónem ještě chvíli počkáme.
Počasí nám vyloženě přálo. Na startu lehounce nad nulou, na trati se pak ještě oteplilo. Vloni se tu běželo na mrazu, sněhu a ledu, což si rád odpustím. Počasí ocenila zvlášť Angelika, která zápolila kromě trati i s rýmou.
Memoriál Jaroslava Dubničky je milá nízkorozpočtová akce. Žádné účastnické medaile, žádná trička, žádné tašky plné nesmyslů a reklamních letáků. I startovní čísla jsme museli vrátit. Je to akce pro lidi, kteří nepovažují leden za měsíc nevhodný pro vytrvalostní běh. Tedy pro zkušenější, co už mají doma triček dost.
Registrace a výdej startovních čísel byly asi kilometr a půl od penzionu kde jsme nocovali, takže příjemná procházka na rozproudění krve. Trochu nás zakočilo, že start a cíl jsou přímo u našeho penzionu, takže následovala svižná procházka kilometr a půl zpět. Naopak šatny byly v místě registrace, takže pokud bychom je využili, museli by jsme po doběhu znovu absolvovat tu procházku, a potom ještě jednou pro své věci do penzionu... raději ne.
Startujem
Ale jsme tu kvůli běhání, tak hurá na trať. Trať tvoří zhruba pětikilometrové úseky, dva a půl tam, otočka a dva a půl zpět. Na konci občerstvovací stanice a další otočka. Na trati je podběh železniční trati, přeběh po můstku (dřevěném) přes řeku Opavu, vesměs dobrý asfalt, jen místy rozbitý. Žádné velké kopce, jen už zmíněné podběhy a nadběhy. Čtvrtmaratónci si dají dva úseky, půlmaratónci čtyři, maratónci osm. Psychicky náročné místo byla otočka, umístěná v pustině u dálnice D1 a s výhledem na průmyslovou část Ostravy s komíny a chladícími věžemi.
Běžec v tunelu
Na startu se cítím celkem dobře, až na to, že jsem nevyspalý a mám žízeň. To má objektivní příčiny. Ve vlaku jsem neodmítl kávu zdarma, což byla velká chyba. Když si dám kávu jindy než ráno, tak potom nespím. To mi došlo až večer. Pokusil jsem se to přebít dvěma Ostravary (dobrými), ale moc to nepomohlo, stejně jsem v noci koukal do stropu. Ráno jsem se navíc cítil zdehydrovaný, čemuž pobíhání mezi registrací a startem moc nepomohlo, nebylo kde dát si něco k pití. Naštěstí je chladno a potím se méně než obvykle.
Na běh to zatím nemá vliv. Je mi příjemně chladno, zvolil jsem jen tričko a lehounkou mikinu. Na hlavě čelenku a kolem krku nákrčník, ale ty jsem někde na půlce sundal a pověsil k pasu.
Pro závod jsem si nedělal žádné plány, nechal jsem tomu volný průběh. Možná až moc volný, na druhém kilometru jsem zjistil, že jsem rychlejší než obvykle. Byly dvě možnosti, nechat to být a doufat, že to udržím, nebo cíleně zpomalit. Zvolil jsem první variantu a běžel v tempu zhruba 5:05 na kilometr.
Čtvrtina za mnou, čas na drink
Tempo se mi dařilo docela dobře držet a ještě lehounce navyšovat, drobná krize přišla zhruba v půlce třetí pětky. Pomohl přísun cukrů formou energy gelu a po chvíli už to zase šlo.
Jinak trať tohoto formátu má svá specifika. Každou chvíli jsem se viděl s Angelikou. Osmkrát jsem překonal řeku Opavu. Dan Orálek, coby pozdější vítěz, mně předběhl o kolo. Rozpočítání trati na osminy a následné kalkulace kolik mám za sebou/kolik mi ještě zbývá příjemně zaměstnávají mozek.
Nevím proč, ale na posledním kilometru mi přirozený úsměv prostě nejde
Na poslední pětce jsem zalitoval maratónce. Já měl té trati dost už po čtyřech úsecích, oni musí ještě jednou tolik, přičemž spolubojovníků jim znatelně ubude, čtvrtmaratonci už jsou doma a půlkaři právě končí.
Na posledních dvou kilometrech jsem se ještě pokusil zvýšit tempo a zafinišovat, ale moc to nešlo, docházel dech. Přesto jsem cílem prosvištěl v pro mně dobrém čase 1:45:30. Co dobrém, druhém nejlepším! Po nezbytném vydýchání, vychrchlání a doplnění tekutin čekám na Angeliku, abych jí jako obvykle nafotil finiš. Ale Angelika dnes závod jistí ze zadních pozic a naspěchá. Navíc můj telefon usoudil, že je moc zima a vypnul se, takže tentokrát je to bez cílové fotodokumentace.
Tak se aspoň motám kolem kameramana ostravské ČT, který tu sbírá záběry do Sportu v regionech. Mám ale pocit, že ho víc zajímají ženy.
Nakonec doběhla i Angelika. Ta si průměrný čas nezlepšila, ale porazila rýmu i trať, což je hlavní. Odměníme se obědem a hurá na vlak domů do Prahy. Mám ale tušení, že jsme v Ostravě nebyli běhat naposled...

DETAILY BĚHU