Hajlující naháč střeží výdej startovních čísel |
Závod je také náročnější na logistiku. Start je na periferii Říma a cíl o dvacet kilometrů jihozápadně dál u moře, přičemž organizátoři nezajišťují dopravu běžců z cíle zpět na start. My jsme zvolili strategii ubytování v kempu poblíž cíle a byla to dobrá volba. Pravda, na startu bylo třeba být už kolem osmé ráno (náklaďáky se zavazadly odjížděly v 8:30), což znamenalo si opravdu přivstat, natlačit do sebe nějakou tu snídani a vyrazit na příměstský vlak.
Poblíž cíle asi nocovalo nebo parkovalo víc běžců, protože na nádraží jsme se startovními batohy rozhodně nebyli sami. Postupně přistupovali další a na přestupu na metro už z nás byl slušný dav. Metrem se naštěstí jelo jen dvě nebo tři stanice, protože plnějším metrem jsem asi ještě nejel. Tak už to bývá, když organizátor umístí start na místo, kam se jinak než metrem dá dostat jen těžko.
|
|
Prostory startu byly obrovské a davy běžců se tam snadno rozptýlily. My jsme se nejprve svlékli do běžeckého a pak šli předat batoh do správného náklaďáku. Můj měl číslo 5, takže jsem potíže nečekal. Bylo jich ovšem přes 30 a řazené od nejvyššího čísla, takže z odložení zavazadla byla slušná procházka. Všechno ale klaplo bez potíží.
Následovala nezbytná fronta na návštěvu toitoiky. Z této návštěvy i některých návštěv toalet v kempech jsem nabyl dojmu, že věci kolem záchodů Italům nějak nejdou. Pisoár zaházený odpadky a samotný záchod... byl jsem rád že jsem muž a nemusím si sedat. Angelika to prý také radši zvládla bez sedání.
Pak už nezbylo než jít do startovních koridorů. Každý jsme měli jiný, takže 15 minut před startem pusa na rozloučenou a přání hodně štěstí. Start je v několika vlnách po pěti minutách. Vtipné na tom je, že každá vlna má vlastní vodiče na různé časy, takže pokud jste na trati nějakého vodiče potkali, nebylo zcela jistě že je z vaší vlny a běží na váš čas. Trochu matoucí.
Úvodní dva kilometry vedou mezi vysokými kancelářskými budovami, načež se trať stočí na jihozápad a následuje asi devatenáct kilometrů po výpadovce z města stále rovně až téměř do cíle. Až asi 500 metrů před cílem je drobná smyčka s obrátkou do cílové rovinky.
Angelika na trati |
Já na trati |
Proto nepodceňuji občerstvovačky. Radši je skutečně projdu a hodím do sebe aspoň 4 kelímky než abych honil vteřiny a ošidil se.
Angelika po doběhu |
Angelika se také nedala zahanbit a stáhla svůj čas pod dvě hodiny, čili jí z toho vyšel druhý nejlepší půlmaratón vůbec. Zdá se, že jarní běžecké prázdniny ve středomoří nám svědčí. Volným krokem vyrážíme ke dva kilometry vzdálenému kempu a doufáme, že děti se mezitím stihly probudit a nasnídat. Začíná poznávací část naší dovolené!
DETAILY BĚHU