Chomutov to nemá úplně jednoduché. Chomutov zní úplně jinak než Telč nebo Český Krumlov. Nemá taháky, za kterými by denně jezdily autobusy plné turistů a s lokální reputací je také trochu na štíru. Asi i proto jsme tam nikdy dřív nebyli. Ale byl to jen o důvod víc vybrat si ho z nabídky v termínovce když jsem hledal, čím zaplnit místo v běžeckém kalendáři.
Závod působil sympaticky od první chvíle - pěkná webová prezentace, nápadité tričko, zaujal ale hlavně trasou. Nešvarem závodů v menších městech je uspořádat v centru start a cíl, ale vzápětí běžce vyhnat za město a nechat je pobíhat po okreskách v polích a okolních vesničkách, případně po vhodné cyklostezce podél řeky. Letos jsme se účastnili třeba
ve Vysokém Mýtě nebo
v Přibyslavi, to byly přesně trasy tohoto druhu. Chápu spousty racionálních důvodů proč to tak udělat. Ale současně ocením, když si organizátor dá tu práci a protáhne běžce městem opravdu důkladně. A mapa chomutovského závodu přesně toto slibovala.
Ale závod má i své úskalí a tím je zejména termín. Poslední den prázdnin může být celkem jakkoliv, ale v posledních letech je nejpravděpodobnější že bude vedro, což platí i letos v den závodu. Navíc je start až v jedenáct hodin, což je sice dobré pro ty co jedou z daleka, ale znamená to běh přes poledne.
 |
Poslední přípravy
|
Ale to se nedá nic dělat, takže oblékám bílé tričko a kšiltovku a do hlavy si vtloukám mantru: "Hlavně nikam nespěchej, stejně to nemá smysl, tady dobrý čas nezaběhneš, úspěch bude vůbec to uběhnout".
Takže krátce před jedenáctou stojíme ve startovním koridoru a je nám horko. Navíc jsme nevyspalí, protože volba hotelu se úplně nepovedla. Bez klimatizace, zato s diskotékami v okolí. Inu, to jsou ta úskalí půlmaratonské turistiky.
Vybíháme. Vskutku nikam nespěchám a snažím se nastavit si tempo někde kolem 5:30, přičemž předpokládám, že to by se mělo dát udržet v městském prostředí na půlmaratonu za každých podmínek.
Že bude trať zajímavá se potvrzuje hned na druhém kilometru. Organizátoři se nijak nefixují na asfaltový povrch, parkové pěšiny nejsou problém a stejně tak mě trochu překvapí, že najednou běžíme po oválu starého atletického stadionu, přičemž povrch je štěrkový. Stovky běžeckých bot z něj v letním horku hezky zvedají do vzduchu prach, který slušně dráždí v krku.
 |
| Startujeme | |
 |
| Běžíme |
O kilometr později probíháme hezkou vilovou čtvrtí poblíž Kamencového jezera, které si později prohlédneme mnohem důkladněji. Teď ho jen zdálky mineme a mě po chvíli překvapí, že vbíháme do zoologické zahrady. To je rozhodně zajímavé zpestření. Má to tedy i několik nevýhod. Zoologické zahrady bůhvíproč bývají ve svazích a tahle není výjimkou, je tu spousta kopečků. A za běhu se na zvířata dívá špatně. Za prvé nemám brýle, takže vidím jen spoustu výběhů a klecí a za druhé dupeme a páchneme, takže zvířata se instinktivně schovávají. Jediné co vidím zcela jistě je něco, co zprvu považuji za přerostlého osla, ale pak se ukáže, že je to los nebo sob, už nevím. Rozhodně je to dost flegmatické a bez zájmu nás to sleduje.
 |
Opouštíme zoo
|
Zoo opouštíme na asi sedmém kilometru. Po lávce přebíháme hlavní silnici a chvíli kličkujeme sídlištěm, přičemž místy je to pěkný sešup. Následuje další zajímavé místo na trati, Bezručovo údolí. Je to asi dva a půl kilometru do táhlého kopce a pak dva a půl kilometru zase z kopce podél říčky Chomutovky, přičemž po obou stranách se zdvíhají lesy a skály. Po městě je to hezké zpestření, navíc je tu stín a o něco chladněji než mezi paneláky. Já už se vracím zpět do města, když v tom v protisměru vidím Angeliku, která ještě stoupá nahoru. Ona mě vidí taky a zkouší mě vyfotit. Mezi námi je však říčka a stromy, takže výsledek je jen pro trpělivé hledače. Ale prý tam jsem.
Po návratu do města se dál držíme říčky. Občas jsme na silnici, občas v parku, občas na uzounkých cyklostezkách pod úrovní silnic a mostů. Trasa je vedená nápaditě a ani chvíli nenudí.
To už se dostáváme do poslední čtvrtiny závodu, kdy organizátoři připravili další překvapení - běh po místní riviéře, tedy po břehu Kamencového jezera. Probíháme pokladnami kde neběžci nepochybně musí platit za vstup a běžíme nejprve po promenádě podél bělostných pláží a potom po přírodním povrchu pod stromy. Moc hezké. Skrz další pokladny pak opět opouštíme placený prostor a jezero.
 |
| Moc hezké |
|
To už před sebou mám poslední dva kilometry, teplota je nepříjemně vysoko a já vnímám příznaky přehřátí. Na rovince se držím v běhu, ale v několika kopečcích musím na chvíli do chůze. Tělo se intenzivně snaží chladit pocením, takže rychle ztrácím vodu.
Trasa je i nadále vedena dost kreativně. Organizátoři si řekli, že na posledních kilometrech jistě chceme vidět jejich moderní sportoviště, takže po bruslařské dráze obíháme místní sportovní halu a přilehlá venkovní hřiště. Hezké, ale na dvacátém kilometru už to člověk až tak nedocení.
Pak už rychle zpět do centra na hlavní náměstí. To si ještě musíme oběhnout a pak už je Chomutovský půlmaraton za mnou.
Čas 1:58 a něco není sice to, co bych před závodem vítal, ale na rozpálené, kopcovaté a dost technické trati mi to nevadí. I tak jsem v první polovině výsledkové listiny. Teď ještě chvíli počkat na Angeliku.
Nemusím čekat moc dlouho, a i Angelika si dá poslední metry okolo náměstí.
Chomutovský půlmaraton nás velmi příjemně překvapil. Už dlouho jsme na domácí půdě neběželi tak hezky vymyšlenou a zábavnou trať. Za to pořadatelům palec nahoru.
