čtvrtek 29. září 2016

Bě(c)hovice posedmé, tentokrát o fous pomalejší

Sedmý běchovický odznáček se vyhřívá na mé zdi slávy, tentokrát však po několika letech soustavného zlepšování přišel lehký pokles. Tedy můj výkonnostní, nikoliv co do organizace závodu, ta se stále přiměřeně zlepšuje.
Běchovice jsou naše termínovková trvalka, letošní ročník byl navíc jubilejní, takže účast byla jasná. Závod sice nenabízí nic za čím bych jinak byl ochoten cestovat nebo se dokonce vracet, ale tradice to přebíjí.
Stejně jako loni jsme i letos cestu na závod pojali jako rozklus a už před startem jsme tedy měli v nohách pomalou pětku a byli lehce orosení, já navíc s batohem na zádech.
Novinkou byl společný start mužů a žen. Myšlenka v principu dobrá, ovšem s pár zádrheli. Jednak odsouvá kategorii veteránů do izolace na konci časového programu, takže ti nejstarší a nejpomalejší nemají šanci ožít když je předbíhají ostatní, a pak je tu také otázka kapacity. Takhle našlapáno na startovní čáře v Běchovicích nepamatuji. Silnice je sice celkem široká a celá jen pro běžce, stejně jsem ale první dva kilometry strávil kličkováním mezi pomalejšími, občas jsem musel i seběhnout mimo silnici, abych se před někoho dostal. Pokud chtějí organizátoři v tomto trendu pokračovat, měli by zvolit výkonnostní startovní sektory jako jiné velké běhy.
Co se mě týče, moc jsem od sebe nečekal. V předchozích letech jsem se vždy o pár vteřin zlepšil, letos to na to ale nevypadalo. Chybou rozhodně bylo startovat s Angelikou ze zadních pozic. Srovnám-li své letošní a loňské tempo ze začátku závodu, jsou téměř shodné, tentokrát to ovšem stálo mnohem víc sil kvůli stylu brzda-plyn-předbíhám. To trvalo zhruba první dva kilometry, pak se běžecké pole přeci jen roztrhalo a mohl jsem předbíhat plynule.
Lapání po dechu je patrné i na fotce

První polovinu závodu, tedy tu výrazně snazší, jsem se cítil celkem v pohodě a držel tempo kolem 4:35, s čímž jsem byl vcelku spokojen, ale bylo jasné, že to brzy vezme zasvé. První polovina trati se tak jako laškovně vlní, svádí k vysokému tempu, aby přesně v polovině vycenila zuby a tvrdě trestala ty, co to přepálí. U mě to záludné trati vyšlo dokonale. Na půlce jsem furiantsky vynechal možnost napít se, což byla asi chyba. Ušetřil jsem pár vteřin, ale o to těžší byla druhá polovina. Už ve stoupání ke křižovatce s Průmyslovou jsem cítil, že loni jsem toto kilometr a půl dlouhé táhlé stoupání vyjel tak nějak lépe. Voda chyběla. Sice nebylo žádné nepříjemné horko, ale nebe bylo bez mráčku.
Seběh do Hrdlořez vždy nabízí možnost běžet chvíli na volnoběh, já se tentokrát ale snažím ještě přidat. Dole v údolí je mi jasné, že teď začnou potíže.
Nemýlím se. Se stoupáním z Hrdlořez na Spojovací tempo pochopitelně klesá, ale navíc se projevuje moje dlouhodobá slabina - neumím řízeně zpomalit. Dokud to jde, běžím tak, že předbíhám ostatní. V kopci ale nevydržím v běhu a musím na chvíli přejít do chůze, takže ti co jsem předběhl jdou přede mě. Po chvíli se rozběhnu a opět je předběhnu. Komfortnější by bylo zvolnit a vydržet v běhu, to mi ale nejde zde ani v jiných závodech.
Situace se opakuje ještě ve stoupání na Koněvově, opět nevydržím vlastní tempo a musím si oddychnout krátkou chůzí. Právě tyto dvě chodecké vložky stojí za dvacetivteřinovým rozdílem mezi loňskem a letoškem. Inu, není každý den posvícení.
Nakonec dobíhám do cíle relativně důstojným tempem, avšak zcela vyřízený. Z pohledu na hodinky vím, že na začátku mého cílového času je 47, což je stejné jako loni, takže jsem celkem spokojený. Trochu zklamou kelímky s vodou, cítím se tak na dvě láhve. Občerstvením jen zrychleně procházím, čeká mě nelehký úkol: najít svůj batoh a vrátit se na trať nafotit Angeliku dřív než doběhne. U výdeje zavazadel nečekám na obsluhu, pohledem nacházím svůj a sám si pro něj vlezu. K cíli se dostávám tak půl minuty před Angelikou, takže akorát.
Angelika si na rozdíl od mě svůj loňský čas vylepšila, takže spokojenost. Nakonec využívám výhody toho, že pracuji asi 150 metrů od cíle a mám tedy ve dvoře schované auto.
Uvidíme co přinese příští rok, kdy budu naposledy startovat mezi mladíky. Snad časy opět naberou zlepšující tendenci. Pokud ne, budu to moci svést na věk. Taky dobrý.

DETAILY BĚHU