Sláva Počernice jsou zpět. Tedy ne obec, ta je s námi stále, ale pravidelný novoroční běh, který si před rokem dal lockdownovou komatózní pauzu. Ta nás sice nezastavila a my si závod sami zaběhli i bez oficiální organizace, neboť zastávám názor, že je třeba chovat se rozumně a zodpovědně, avšak v
rámci toho si od pandemie nechat negativně mluvit do života co nejméně, přesto nám to však bylo líto.
Letos je však zpět v plné parádě, dokonce nás překvapilo pár inovací. Nejprve nás zarazilo, že jsme start a cíl nenašli na obvyklém místě. Místo toho je tam nová autobusová zastávka. Ta se sice jmenuje sympaticky "Sportovní centrum Horní Počernice", avšak start závodu se zřejmě kvůli ní musel přesunout na druhou stranu od sokolovny. No nic, aspoň poznám novou ulici. Druhou inovací je, že se jaksi nepočítá s příchozími, je třeba elektronická registrace. Registrujeme se tedy z mobilu přímo na místě. Pokrok nezastavíš... Nejsme však jediní, které to zaskočilo a start tím nabírá asi patnáct minut zpoždění. Zajímavou kuriozitkou je, že dostáváme startovní čísla z Novoročního běhu 2020. Doba přeje chaosu.
Jinak je vše při starém. Takhle akce je o setkávání s místňáky, se kterými se obvykle jen pozdravíme kývnutím hlavy či mávnutím rukou, když se míjíme na běžeckých stezkách. Teď aspoň můžeme prohodit pár slov.
Běžíme pochopitelně stejnou distanci jako kdykoliv jindy, muži 6,5km ve dvou okruzích, ženy jednookruhovou polovinu. Drobnou změnou je, že přesunem startu a cíle o ulici vedle je finiš trochu do kopce.
Počasí se na Nový rok běžecky vyvedlo, na startu je nezvyklých 11 stupňů. Pro mě je dělícím momentem mezi teplem a zimou deset stupňů, takže zde mohu běžet bez bundy či mikiny a bez čepice.
Ale pojďme na start.
Vybíhám opatrně. O své formě si nedělám příliš velké iluze, takže v úvodním seběhu příliš nespěchám. Dobře znám nástrahy místní trati, kdo přepálí první okruh, pěkně si protrpí stoupání v tom druhém. Na tomto místě si obvykle rekapituluji právě skončený běžecký rok, a teď tomu není jinak. Jaký tedy byl ten s číslem 2021?
- Rok realizace odložených akci. Jedinými běžeckými zahraničními výjezdy byly Big Five Marathon v JAR a bulharská Sofie. Obojí byly akce plánované už na rok 2020. V případě Afriky se akce dvakrát odkládala, Bulharsko jsme si odložili sami ze zdravotních důvodů.
- Rok netrénování. Před dvěma lety jsem zde psal o revoluci v podobě angažování trenéra, před rokem jsem psal o tom, jak jsem trenéra opět zrušil. Rok 2021 byl čistě o běhání dle chuti. Do tempa se už nenutím když se mi nechce a nemám od sebe očekávání. Cílem je být trochu v kondici a být schopen zaběhnout celkem cokoliv, byť třeba ne rychle.
- Rok rekonvalescence. V první části roku se Angelika dostávala ze zdravotních potíží, proto jsme téměř nic nepodnikali. Druhá půlka roku byla o pomalém návratu do původních kolejí. Přesto nás doba naučila vyjet si za hranice i v případě, že se tam zrovna žádný závod nekoná. Běžecké boty však máme s sebou vždy, to zase jo.
- Rok neplánování. Obvykle jsem touto dobou už věděl minimálně o pěti místech, kam si daný rok pojedeme zazávodit. Teď se plánuje špatně. Neví se, zda se na dané místo bude možné legálně dostat a pokud ano, zda se tam ten závod bude konat. Plán je tedy zatím skromnější.
- Rok v číslech.
rok běhů km hodin průměrná délka min/km 2010 138 1120 99 8.12 5.25 2011 194 1948 179 10.04 5.31 2012 235 2016 183 8.58 5.27 2013 217 2169 200 10.00 5.31 2014 212 2311 206 10.90 5.21 2015 205 2256 202 11.01 5.22 2016 205 2353 211 11.48 5.22 2017 204 2457 220 12.05 5.23 2018 214 2421 220 11.32 5.27 2019 245 2991 285 12.21 5.43 2020 214 2853 270 13.33 5.41 2021 219 2620 248 11.96 5.40 - Rok v interpretovaných číslech. Co je z nich vidět? Běhal jsem častěji, ale kratší trasy. Souvisí to i s tím, že se nám letos povedlo ať už pracovně nebo dovolenkově strávit téměř dva měsíce ve Španělsku u moře, kde jsem sice běhal, ale právě jen ty kratší trasy.
- Rok závodní. Pochopitelně slabý. Srandaběh v Zelenči, test na Afriku v podobě Žebrácké 25, pravidelné Běchovice, celkem kvalitní Sofie, a kategoriím se vymykající Afrika. Snad bude tento rok hojnější.
- Rok plnění výzev. V abecedním vyškrtávání jsem zapsal pouze maratonské E za jihoafrické Entabeni a do seznamu odběhaných evropských zemí připsal Bulharsko. Nic moc.
A co běžeckého si přát do Nového roku? Krom vlastního zdraví jistě i zdraví globální, protože současný stav má do uspokojivého daleko. Řada dříve pořádaných akcí vůbec není naplánovaná, a když je, tak beztak není jisté, zda se uskuteční. V takovém organizačním klimatu se letenky nekupují s lehkou hlavou... tak ať je příští rok už veselejší!