Tucet Běchovic za mnou...

Rok se s rokem sešel a Běchovice jsou opět zde. Moc jsme toho letos neodzávodili. Koronavirovou a zdravotní pauzu jsme snad definitivně ukončili před měsícem na Žebrácké 25 a věříme v návrat do dřívějších běžeckých kolejí.

Něco je stejné jako loni na mých jedenáctých Běchovicích, například opět přijel kamarád Jirka z Moravy, kterému rádi pomáháme s logistikou kolem závodu. Něco se však liší. Například už je opět v běžeckém i Angelika. A na rozdíl od loňska není chladno a pod mrakem, ale jasno a celkem teplo. Což tak nějak předurčuje můj výkon. A zatímco loni bylo konání závodu do poslední chvíle v nejistotě a s omezeními, letos jsou to Běchovice v plné parádě. 

Sám si na start jdu jen pro další čárku. Nijak systematicky netrénuji, jen si tak pobíhám. Navíc příroda mi dnes nepřeje, oteplilo se, což je u mě zabiják výkonu.
Já a Angelika startujeme v první vlně, Jirka o deset minut později ve druhé. Cíl mám tedy jasný: ani jeden z nich by mě neměl předběhnout. Máte-li pocit že laťka není příliš vysoko, máte pravdu. A víte co? Mně je to jedno.
Přesto se po startu snažím neflákat a nasadit ostřejší tempo. Hned od počátku však cítím, že to nebude ono. Pocitově celkem dřu, ale běžím pomaleji než bych čekal. Nelámu si s tím hlavu, poběžím co to půjde, je to jen desítka, trápení nebude dlouhé. Občerstvovačku na pátém kilometru nevyužívám, což je možná chyba.
V hrdlořezském údolí mám tentokrát fandící a fotící rodiče:

Mávám na ně vesele, ale krize je na obzoru na jmenuje se "stoupání na Spojovací". Zatímco loni jsem kopec vyjel velmi uspokojivě, dnes to bude jinak. Nemýlím se. Už krátce po začátku přecházím do chůze a zklidňuji tepy. Dnes nemám svůj den. Než se dostanu na vrchol kopce, následuje ještě jedna chodecká vložka.

Na Koněvce se pak snažím vrátit k původnímu tempu, je to ale jen zbožné přání. Cílem probíhám ve druhém nejhorším čase ze svých dvanácti účastí. Hlavu si s tím příliš nelámu, v cíli jsem a počítá se účast.
Jirka dobíhá nedlouho po mně, svůj desetiminutový náskok jsem naštěstí celý neprohospodařil.
I letos jdu kousek před cíl čekat na Angeliku. Zatímco já se letos trápil, ona na oblíbené trati podala dobrý výkon, takže nečekám nijak dlouho:

Angelika finišující

Díky laskavosti zaměstnavatele mám opět nedaleko cíle nachystané auto, takže se na Žižkově moc nezdržujeme a vyrážíme k domovu.
Dvanácté Běchovice za mnou, třinácté snad přede mnou. Snad mi třináctka bude přát a místo oteplení přinese ochlazení, abych napravil letošní ostudu, Do té doby nás ale snad čeká celá řada jiných pěkných závodů, snad konečně i nějaké to zahraničí...