Lovosickou chemičkou k dalšímu osobáčku

Do Lovosic jsem se dlouho vyloženě těšil. Povzbuzen čerstvými osobáky z Železnice i z Karlových Varů jsem předpokládal, že by úspěšná série mohla pokračovat. To se potvrdilo, byť ne v plném rozsahu.
Člověk míní a život mění. Naplánujete si, že na závod pojedete v plné síle a pěkně odpočatí a do toho:

• vaše malá dospívající dcera slaví konec povinné školní docházky a na noc si přivede dvě stejně malé dospívající spolužačky a chovají se hlučně po holčičím způsobu
• pokusíte se se ženou tuto situaci vyřešit lahvinkou vína, což mne ale neuspí, spíš nabudí a já v noci koukám do stropu a poslouchám holčičí řehnění
• vstoupí do toho zaměstnavatel a povinnost výjimečně asistovat u sobotních testů, takže po z části probdělé noci vstávám v šest ráno a jedu do práce

Já a pan ministr (na pozadí)

Angelika mě odpoledne nabírá autem přímo v práci a míříme do Lovosic. Ty nás vítají deštěm, chvilku intenzivním, ale pak většinou jen sotva znatelným. Vyzvedneme si čísla, pookouníme u stánků, Angelika mě vyfotí s panem ministrem, pak oblíbené převlékání v autě do běžeckého a jdeme na start. Tam si ještě uděláme tradiční předstartovní fotku, dáme si pusu pro štěstí a startujeme.

Můj plán pro tento běh je držet tempo na cílových 45 minut a pokud to půjde, tak ke konci ještě přidat. Zpočátku se to daří. Z parku vybíháme na stezku podél Labe běží se dobře a po prvním kilometru mi hodinky hlásí tempo 4:17. Ordinuji si lehké zvolnění. Před třetím kilometrem vbíháme od Labe do chemičky. Tento úsek je asi jediný kopec na trati. Jde o krátké, ale velmi prudké stoupání a to hned dvakrát za sebou, u vstupu do areálu a hned po něm ještě jednou. Předpokládám, že jde o protipovodňové opatření. Pěkně mě to rozdýchalo.

Běh chemičkou je hezký, ale subjektivně dost těžký. Nohy jsou momentálně oslabené výběhem krátkých kopečků, kolem jsou vysoké budovy a nad námi vedou roury s bůhvíjakými chemikáliemi. Personál nás má za vítanou atrakci, dělníci nás sledují z oken i venku podél trati. Pár zatáček a vybíháme druhou stranou z chemičky ven. Tam na nás čeká první občerstvovačka, nevšímám si jí a běžím dál. Teď se běží dva kilometry podél hlavní silnice zpět k parku. Opět navyšuji tempo, které v chemičce trochu opadlo. Předbíhám jednoho chlapíka, který si stěžuje na dusno. Má pravdu, není horko, ale vlhko a dusno. Potím se opravdu intenzivně. Trochu nečekaně přichází asi půl kilometru trailu, kdy běžíme po vyšlapané pěšině uprostřed trávy. Rychlost tím asi moc netrpí, ale občas se musíme vyhýbat viditelně blátivým úsekům. Rád se vracím na asfalt. Blížíme se zpět k parku a čeká nás náběh do druhého kola. Využívám občerstvovačku, na desítkách to běžně nedělám, ale potřebuji doplnit vodu ztracenou pocením a také si drobně vydechnout.

S náběhem do druhého kola přichází trochu zklamání. Tam, kde mi hodinky mají ukazovat přesně pět kilometrů tak ukazují 5,2. Takže běžím pomaleji než si myslím. A podle toho jak se cítím už moc nezrychlím. Za to určitě může chemička, GPS tam asi trochu zlobí. Nedá se nic dělat, běžím jak můžu, není nad čím přemýšlet. Znovu podél Labe, znovu kopečky do chemičky. Sleduji kde mohou být problémy se signálem a je to jasné, několik míst tu má povahu tunelu. Všímám si zásobníků s kyselinou sírovou a vzpomenu na dokument, který jsme u registrace museli podepsat. V podstatě tam stálo, že běžíme na vlastní riziko, máme poslouchat pořadatele a kdyby se v chemičce dělo něco nestandardního, tak máme rychle utíkat pryč. To běžce pobaví.

Já jsem to malé černé vzadu

Podruhé opouštím areál Lovochemie, opět nevyužívám možnost občerstvení a zbývají poslední dva kilometry. Snažím se navýšit tempo, ale už to moc nejde. Plíce hoří, nohy opouští síla. Ještě jednou rozšlapaným trávníkem, opět vbíhám do parku, poslední šanci napít se také vynechávám a zatáčím do cíle. Čas těsně pod 46 minut, o půl minuty zlepšený osobák, nicméně 45 minut nepadlo.

Angelika finišující:

Trochu se napiju, spěchám k autu pro telefon a zpět k cíli nafotit Angelice finiš. Na to se mi opět hezky rozprší, ale to mi náladu nezkazí. Výkon nebyl úplně špatný, nebyl sice z říše snů, ale na to snad budu mít ještě dost možností na reparát. Třeba už za měsíc na Zátopkově Zlatém týdnu.

DETAILY BĚHU