středa 27. května 2015

Po čtyřicáté a přesto poprvé, pochválen budiž Kárlsbád

Карловы Вары, Karlsbad, Karlovy Vary. Tak se toto město jmenuje v jazycích, v nichž vás personál v místní restauraci nejpravděpodobněji osloví pokud se tam usadíte. A sem jsme si vyrazili zaběhnout svůj letošní rychlý půlmaratón.

Vary jsme naplánovali jako celovíkendovou rodinnou akci. Už v pátek jsme vyrazili na místo a sobotu strávili couráním po kolonádě, ochutnáváním léčivých pramenů a koukáním po místních krásách. Na start se šlo až v podvečer.
Na rozdíl od většiny ostatních běhů jsem tady byl pevně rozhodnutý zabojovat o posunutí osobního rekordu. Nedaří se mi to příliš často. Naposledy před dvanácti půlmaratóny a dvěma lety na Panevropském půlmaratónu v Poběžovicích a předtím ještě o rok dřív v Českých Budějovicích.
Zatímco zpočátku ty osobní rekordy přicházely tak nějak mimoděk, tak s přibývajícími lety a naběhanými kilometry začíná být zřejmé, že bezcílné pobíhání už další zrychlení nepřinese. Ale co teď s tím? Tréninkové plány nemám rád. Jsem svobodný (manželství nepočítám) člověk a nelíbí se mi představa, že mám předepsáno kdy, kolik a jak rychle běžet. Udělal jsem tedy kompromis. Občas nevyrazím jen tak nazdařbůh, ale oživuji si běh rychlými kilometry. Dlouhé štreky naopak běhám pomaleji a sleduji si tepovku. Zkrátka takový velmi neorganizovaný a amatérský trénink.
Zatím se to osvědčuje, nedávné výsledky z kratších distancí v Milovicích a v Železnici ukazují, že jde o cestu správným směrem. Přišel čas potvrdit teorii na delší trati.
Na druhém kilometru
Hodinu před startem jsme se vydali na start. Předtím jsme ještě instruovali děti kde a kdy že na na nás mají číhat s foťákem (museli jsme jim ovšem slíbit, že k večeři přineseme pizzu). K předstartovní organizaci není pořadatelům co vytknout, všechno šlapalo jak má, léta praxe už jsou znát. Jen při startu mě trochu překvapilo že i zde se hraje Vltava, nicméně chápu, že na téma "Teplá" či "Ohře" moc symfonických skladeb není.
Samotný závod se až na detaily vcelku odehrával podle mých představ, které byly: začít zvolna, postupně stupňovat tempo a ke konci ho zuby nehty udržet. S volnějším začátkem problém nebyl. Prostor prvních kilometrů byl pro několikatisícové stádo poměrně úzký a předbíhalo se jen stěží. První tři kilometry vedou prostory kolonády ke grandhotelu Pupp. Následuje asi kilometr směrem ven z města, otočka a návrat zpět do Varů a znovu probíháme centrem, tentokrát po druhém břehu řeky Teplé. Kousek za otočkou v protisměru vidím Angeliku, poctivě stíhá dvouhodinového vodiče. Atmosféra v centru je fantastická. Pro místní je půlmaratón přeci jen pořád spíš svátek než nepříjemná dopravní komplikace a poctivě nám fandí.
Angelika usiluje o pozornost našich fotografů, ještě je jí do skoku
S centrem Varů se loučíme podběhnutím hotelu Thermal, za ním odbočujeme směrem k Ohři a začíná méně atraktivní část trati. Já si zatím plním plán. Tempo mi stoupá pod (já vím, ono je hloupé říkat "tempo stoupá pod...", ale my běžci to tak opravdu máme) pět minut na kilometr, jsem asi na osmém kilometru a tělo nehlásí žádný problém. Dav už se roztrhal, silnice jsou mimo centrum širší, běží se dobře. Míjíme místní hokejovou arénu, jakési nákupní centru, jsme na periferii.
Na polovině spokojeně konstatuji, že stále navyšuji tempo a krize zatím nikde. Pobavila mě atrakce na jedenáctém kilometru. Před restaurací stáli svatebčané i s ženichem a nevěstou a všichni fandili a plácali si s námi. Také jsem si plácl s nevěstou. Zde se trasa stáčí zpět k cíli, vracíme se do centra. Pokouším se ještě trochu přidat, takže začínám souvisle předbíhat všechny před sebou. Trať začne opět připomínat město na patnáctém kilometru. Odbočujeme od koryta Ohře a přebíháme přes kopeček k Teplé. Zde v kopci začínám prvně pociťovat lehkou krizi. Těžknou mi nohy, začínám víc dupat. Stejně se snažím držet tempo. Následuje seběh do centra k Teplé, trochu to ze sebe setřesu, ale únava už je tu. Najednou trať není rovina ale lehké kopečky, na začátku jsem to nevnímal, ale teď o každém vím zcela jasně. Také spousta dlažebních kostek, což nevadí na druhém, ale dost překáží na devatenáctém, když se zoufale pokoušíte držet tempo. Tak ještě jednou po kolonádě, ještě jednou kolem Puppu, přes řeku, po druhém břehu znovu k hotelu Thermal. Lidé jsou úžasní, stále fandí o sto šest. Za Thermalem poslední občerstvovačka, normálně bych ji 500 metrů před cílem minul, ale teď poslouží jako alibi k popadnutí dechu a mobilizaci sil na finiš. Podaří se, cílem svého čtyřicátého soutěžního půlmaratónu probíhám v čase 1:43:05, což je o dvacet vteřin posunutý osobní rekord a zhruba o dvě minuty lepší čas, než je můj standard posledních měsíců.
Značně použití běžci
Cíl splněn, osobák posunut zas o kousek dál, pochválen budiž Kárlsbád, a tím považují plán pro letošní rok za splněný. Další plánované akce beztak nebudou vhodné na rychlé časy.
Nechám se odčipovat, pověsit si medaili na krk, vyzvednu si batoh s mikinou a převléknu se a akorát je čas jít čekat na Angeliku. Ta si zde zaběhla svůj slušný standard a oba spokojeně odcházíme shánět někam slíbené pizzy k večeři.