úterý 1. ledna 2013

Počernicemi ostře do nového roku

Je v tom trochu sebetrýznění postavit se dopoledne po silvestrovské noci na start novoročního běhu. Ale že se jeden pěkný a velmi tradiční koná u nás v Počernicích, máme ho s Angelikou již třetím rokem napevno v termínovce.
Na novoročních bězích je hezké to, že výsledek neovlivňují jen obvyklé faktory, jako jsou trénovanost a momentální forma, ale i to, jak každý z běžců prožil předchozí noc. S kocovinou se běhat dá, ale dobrý výkon se pravděpodobně nedostaví. To letos naštěstí nebyl náš problém, jediné s čím jsme bojovali bylo lehké nevyspání.
Trať hornopočernického novoročního běhu je poměrně specifická - muži 6,3km ve dvou okruzích, ženy jeden okruh, tedy poloviční distance. První kilometr v každém okruhu je ostré klesání, druhý ostré stoupání, třetí relativně rovinka.













































Registrujeme se v místní sokolovně, zapózujeme pro fotografy a jde se na start. Teplota lehce nad nulou, silnice víceméně suchá, jen místy lehce namrzlá. Pro závod si nedávám žádné velké cíle, snad jen zlepšit si čas z loňského a předloňského běhu. Předloni to bylo 31 minut, loni 30.
Po startu jde trať prudce z kopce, běžím naplno. Tuším sice, že na to později doplatím a odpadnu, ale nelze jinak, fakt, že se běží z kopce a že většinu lidí vidím před sebou velí nezpomalovat. Na druhém kilometru trať začíná stoupat, tempo samozřejmě opadá, ale držím se ve slušném běhu i v náročnějším krosovém úseku. Na posledním kilometru prvního okruhu opět zrychluji a v náběhu do druhého kola, kdy trať opět klesá, mám zase slušné tempo. Zároveň ale tuším, že následující výběh bude dost problém, protože plíce jsou zahlcené a protestují. Je to tak. Jakmile přichází stoupání, zpomaluji a nejkritičtějších 30 metrů jdu krokem. Vyplácí se, stačí lehce si vydechnout a jsem schopen zase se rozeběhnout a soustředit se na závěr. Stanovuji si nový cíl: tentokrát se do cíle nedoploužit, jak to obvykle dělám, ale zkusit zafinišovat, zvlášť když je to z kopce. Daří se.




















Sice to bolí, ale probíhám cílem na své poměry slušnou rychlostí, celkový čas jen lehce přes 29 minut. Zlepšení o minutu proti loňskému roku a o dvě minuty proti předloňsku. Pěkně nastavený trend, jen aby to vydrželo.
Spokojená byla i Angelika, která se proti loňsku také zlepšila a navíc si na prvním kilometru zaběhla osobní rekord na jeden kilometr.
Využíváme nabídky horkého čaje (bez rumu) a po chvíli vyrážíme k domovu. Tak zase za rok...

DETAILY BĚHU