Řízně zahájená dovolená v Řezně

Myšlenku zajet si na kolech Dunajskou cyklotrasu máme v hlavě už od doby, kdy jsme před lety šlapali 1000 kilometrů po té Labské. Tyhle dlouhé cyklotoulky nás baví. Původně jsme se na Dunaj chtěli vypravit roku 2020, to nám to ale překazilo covidové uzavírání hranic a hotelů. Plány jsme oprášili letos, a protože se stále snažím držet rovnici dovolená = běžecký závod, za výchozí bod jsem zvolil Regensburg, kde se zrovna vhodně běží půlmaraton. Cíl v době plánování nechávám variabilní, buď Vídeň nebo Bratislava, oběma městy teče Dunaj a z obou se lze snadno vrátit vlakem do Prahy.

Na brzký ranní vlak

Vlakem

Regensburg nás přivítal hezkým počasím a výraznou vstřícností vůči cyklistům, na kole se dostanete kamkoliv zcela bez komplikací. Pokud jsem si dělal hlavu zda je rozumné jet na závod na kole (co když ho tam někdo ukradne?), tak cesta pro startovní čísla ukázala, že zcela zbytečně. Na kole tam jeli snad všichni.

A jak víme od zdatnějších běžců, nejlepší předzávodní přípravou je pizza a pivo (sorry, točenou Plzeň neměli), a s tím tady také není problém.

Posledním úkolem je přesvědčit recepční v hotelu, že nebude vadit když opravdu nestihneme odhlášení v 10:00. To se také povedlo, dali nám čas do dvanácti a to už zní realisticky.
Ráno krátce před osmou tedy sedáme na kola a vyrážíme na start. 

Pokud byl květen dosud nestandardně chladný, dneškem to končí. Teploty mají jít přes dvacítku, což mě tedy vůbec netěší, mohlo to ještě den počkat. No nic, rekordy dnes tedy lámat nebudu, pojmu to spíš jako zrychlenou prohlídku města.

Startujeme. Je nás opravdu dost, takže musím začít zvolna i kdybych nechtěl. První kilometry vedou periferií a nejsou až tak turisticky zajímavé, takže se soustředím spíš na nastavení udržitelného tempa. Do centra se dostáváme někde na čtvrtém kilometru. Zde je to opravdu pěkné, krásně udržované staré budovy, hezká náměstíčka, co do malebnosti je to ještě o jednu úroveň výš než třeba Praha. Centrum je to však dost malé, takže ho skrz proběhneme velmi rychle a najednou kroužíme industriální periferií na opačně straně města než jsme vyběhli. 

Omluvte sníženou kvalitu fotek, ale 30 Euro za plné fakt dávat nebudu.

Sluníčko pěkně připaluje, organizátoři na to však zareagovali a občerstvení je zhruba co tři kilometry. To však nezabrání řadě kolapsů, takže v druhé polovině slyšíme houkající sanitky téměř nepřetržitě.
Regensburg sice nemá pražský Karlův most, ale zato má svůj Kamenný most (Steinerne Brücke), nejstarší most v Německu, ještě zhruba o 300 starší než ten Karlův. Trasa vede samozřejmě i přes něj.

Angelika se na agenturní fotografy nespoléhá. Na Kamenném mostě.

Na to já nemám čas, tamtéž...

Po přeběhu mostu tam a zpět už míříme zpět do cíle. Je to poslední čtvrtina trasy, začíná být fest teplo a tělo se začíná vzpouzet. Naštěstí jsem na začátku zvolil rozumné tempo, takže neodpadám, ale dokážu i ještě drobně zrychlovat, byť to bolí. Poslední část trasy je turisticky opět zcela nezajímavá a o to těžší udržet se v soustředěném běhu. 

V cíli

Navzdory mým obavám, že by kvůli oteplení a brzké hodině startu mohlo z mého výkonu být druhé Tenerife jsem nakonec zaběhl docela dobře. 
Na krk dostávám finišerskou medaili, německy střízlivou, tedy barák, žádné experimenty. Do sebe spousta vody, ionťáku a nealko piva. Angelika na sebe také nenechá moc dlouho čekat.

Odběháno jest, teď rychle na kola, na hotelu se osprchovat a sbalit do brašen, dovolená a Dunaj čekají!