pátek 31. července 2015

Zátopkův zlatý týden

Člověk je tvor nepoučitelný a tak nás ani loňské trápení v tropických vedrech neodradilo od účasti v letošním ročníku. Ba naopak, mety je třeba překonávat, proto jsme se letos zúčastnili celého seriálu, byť jen v kategorii B (to aby tam byl prostor pro další zlepšování). Kategorie B znamená: 20. 7. 10km na dráze, 24. 7. 5km na dráze, 27. 7. půlmaratón ve Stromovce (áčka běží celý maratón). To vše jako pocta Emilu Zátopkovi, který v těchto datech získal roku 1952 zlaté medaile na OH v Helsinkách právě na těchto distancích.

Pondělí 20. července, 10km

Ano, dalo se to čekat. Horko, samozřejmě. Něco kolem třiceti stupňů, ač už je podvečer.
Jde o naši premiéru na atletickém oválu, po kterém musíme nakroužit 25 koleček. Hned na úvod se dozvídáme, že pro velký zájem bude závod rozdělen do dvou běhů, přičemž nejprve běží muži mladí a skoro mladí, ve druhém běhu pak všechny ženy a staří muži. Fajn, aspoň máme možnost se s Angelikou vzájemně nafotit. Tak jdeme na věc.
Dokolečka dokola
Angelika na trati

Z tohoto závodu si odnáším dvě zásadní poučení. To první není žádná novinka: pokoušet se v horku o osobák je blbost. To druhé jsem zjistil až teď: dráha není prostředí pro mně. Stačí prvních pár koleček a vše je jasné. Přepálený start, neschopnost udýchat své tempo, odpadání a jediná utkvělá myšlenka: Ať už je to za mnou. V tom je dráha nemilosrdná. Neustále máte všechny soupeře na dohled, rychlíci vás předbíhají o kolo, později o několik kol. Stále slyšíte moderátora, který hlásí jak si vedou ti nejlepší a kolik kol jim ještě zbývá. Jsem rád že jim to jde, bohužel mně ještě zbývá těch kol mnohem víc.
Od poloviny se skutečně intenzivně trápím, ale nejsem v tom sám. Sem tam někdo odpadá ještě rychleji než já a mám možnost předběhnout ho. Dokonce třikrát využiji možnost občerstvení, což na desítce běžně nedělám, protože to zdržuje. Paní co podává kelímky mě komentuje slovy "Vypadáš že to potřebuješ", což mi na sebevědomí nepřidá.
S přibývajícími koly nás na trati zůstává méně a méně a nakonec i já jsem ve vytouženém posledním. Čas 47:38 a umístění ve druhé polovině výsledkové listiny skutečně není to co jsem si plánoval, ale co, dělám to přeci pro zábavu.
Přenechávám dráhu Angelice a vydýchávám náročný zážitek. Koukat se jak krouží ostatní je mnohem příjemnější než se tam potit osobně. Angelika má na rozdíl ode mně ženskou mentalitu, takže se nenechává strhnout k žádnému bláznění a odkrouží si to tam svým standardním závodním tempem. Domů pak odjíždíme s tím, že jsme rádi že v pátek nás čeká jen polovina. 25 kol je moc.

DETAILY BĚHU

Pátek 24. července, 5km

 Pracovní týden uběhl jako nic a jsme zase zpět. A je ještě o něco tepleji než v pondělí.
I při vyzvedávání startovního čísla je vhodné dodržovat dress code
Jdeme se sice trápit na stejnou trasu jako v pondělí, ale v optimistickém očekávání menšího počtu okruhů. Zvolil jsem tedy rychlejší boty a lehčí vršek a asi to byla správná volba. Jelikož se běží 12,5 okruhu, startuje se z protější strany oválu. Jak je u tohoto pořadatele zvykem, start není úplně včas a všichni se pěkných pár minut pečeme na sluníčku. Nakonec se ale dočkáme a vyrážím.
Nasazuji ostré tempo s tím, že ho nepochybně neudržím, ale aspoň budu odpadat z vyšší rychlosti. A vcelku se tak děje. Každý kilometr (což je 2,5 okruhu) je o něco pomalejší než předchozí, s výjimkou posledního, kde jsem asi už cítil cíl a vyškrábl jsem zbytky sil. I tak opět zažívám intenzivní pocit, že toto není disciplína pro mně. Zlatá silnice, kde můžete mozek zaměstnávat něčím jiným než počítáním koleček a matematickými operacemi s tím spojenými. Neubíhá to, byť jsem na své poměry velmi rychlý. Ale každý závod jednou končí a i já se dopotácím do cíle, tentokrát v osobním rekordu, byť to má jen relativní hodnotu, neboť pětikilometrovou distanci běžně neběhám a není tedy moc s čím srovnávat. Celkově jsem ale s pětkou spokojenější než s desítkou, i ve výsledkové listině jsem se přehoupl z druhé poloviny do první.
Je na čase vyklidit prostor děvčatům a staříkům. Doplňuji tekutiny, fotím, fandím a jsem rád že to mám za sebou. Angelika si nevede špatně a stlačí tempo pod pět a půl minuty na kilometr, což je na ní velmi slušné. Domu odjíždíme spokojení.
Angelika na trati

DETAILY BĚHU

Pondělí 27. července,půlmaratón

Mezi pětkou a půlmaratónem byly jen dva dny odpočinku, ty jsem ale stihl využít k tomu, abych si zhuntoval záda. Nevím kde přesně se stala chyba. Buď v tom, že jsem pětku běžel velmi zostra v tvrdých závodních botách, které jinak prakticky nepoužívám (po asi 6 letech mají jen 116 km), nebo se na mě takto podepsala nevinná sobotní vyjížďka na kole. Těžko říct, každopádně v sobotu večer jsem začal cítit silné potíže v oblasti bederní páteře, což z ohýbání nebo vstávání dělalo velmi obtížnou a bolestivou záležitost.
V neděli jsem se to snažil rozhýbat a vůbec jsem si nebyl jistý jestli v pondělí ve Stromovce nastoupím na start. V den závodu ráno už to bylo o něco lepší, takže jsem si pro start rozsvítil zelenou a stanovil si jediný cíl: dostat se důstojně a ve zdraví do cíle.
Počasí se umoudřilo a na startu bylo rozumných 22 stupňů. Ve frontě na startovní číslo dokonce lehce sprchlo, což nikomu nevadilo. Na start jsem šel pochopitelně zase přímo z práce, takže jsem se musel převléknout do běžeckého ve stanové šatně, což při mé momentální omezené pohyblivosti nebylo nic snadného. Ale podařilo se.
Start byl tradičně zpožděn, tentokrát dokonce o 38 minut.
Na trať jsem vyběhl pln obav jak to půjde. Naštěstí se ukázalo že docela dobře. Každý krok byl sice doprovázen drobným bodnutím v oblasti beder, ale běh je naštěstí činnost při které tato část těla není příliš využívána, takže mě to v pohybu moc neomezovalo. Po prvním okruhu jsem na to přestal myslet. Okruh tu má něco přes čtyři kilometry, takže půlmaratónce jich čeká pět. Je to rychlá trať prakticky bez převýšení a normálně bych v takto příznivých klimatických podmínkách uvažoval o útoku na osobák, ale teď jsem byl rád že běžím a držel jsem pohodové tempo kolem 5:15 na kilometr.
Velkou radost mi počasí udělalo asi po půlhodině běhu. Spustila se pravá letní bouřka se vším co k tomu patří - intenzivní déšť, silný vítr, hromy a blesky. V těchto podmínkách mě běh ohromně baví. Opravdu jsem si těch 20 minut, nebo jak dlouho to trvalo, skvěle užíval. Bylo mi líto když déšť skončil.
Vtipné na tom bylo, že díky bouřce žádný půlmaratonec nedokončil závod s číslem na hrudi. Pořadatel šetřil a půlmaratónská čísla byla jen z obyčejného laciného papíru, který neměl šanci odolat větru a dešti. Mně číslo opustilo tím způsobem, že ho vítr při běhu podél Malé říčky strhl ze špendlíků o odnesl přesně na obličej vedle běžící spoluběžkyně. Tu to dost vyděsilo, stáhla si ho z obličeje, koukla na svůj hrudník, a když zjistila že její není, nabídla mi ho zpět. S omluvou a úsměvem jsem ho odmítl, tak ho zahodila. O chvíli později přišla i o své.
Bouřka byla velmi příjemná, jen jsem měl stále nějak na mysli klasickou větu z povídky Šimka a Grossmanna Ze zápisníku sportovce: "Jenom blbec jako byl Zoubele v bouřce utíká".
Půlmaratón jsem dokončil přesně dle plánu - v klidu a v pohodě ve stanoveném tempu, v posledním okruhu jsem si dokonce ještě lehce zrychlil. Škoda hendikepu, mohl jsem se pokusit o dobrý čas.
Bezprostředně po doběhu mi sice záda dávala tvrdě najevo, že takto bych se k nim chovat neměl a druhý den to nebylo o nic lepší, ale počítám že to postupně přejde. I Angelika dokončila v poklidu bez jakékoliv krize a přišel čas vyhodnotit naše účinkování v kategorii B Zátopkova zlatého týdne. 
Já jsem skončil přesně v polovině výsledkové listiny, svou věkovou kategorii jsem dokonce vyhrál, což je dost s podivem, ale dělá mi to dobře. Angelika meži ženami také neskončila na chvostu, takže můžeme být oba spokojení. První dvě disciplíny pro nás znamenaly novou a zajímavou zkušenost a půlmaratón v závěru z hlediska počasí nemohl vyjít lépe.

Angelika finišující:

DETAILY BĚHU