pátek 3. ledna 2020

Podesáté na startu novoročních Počernic. Sláva revoluci!


No jo, už podesáté prvního ledna v 10:30. Můžeme tak celkem zblízka pozorovat, jak závod roste a vyspívá. Nejprve zmizela textilní šněrovací čísla a nahradila je umělá jednorázová, začali přicházet nejen místňáci, ale i přespolní nadšenci a členové sportovních oddílů, zavedlo se měření času čipy, přibyla registrace po internetu, a letos už dokonce každá kategorie měla vlastní výdejní stolek. Za chvíli asi závodu bude počernická sokolovna malá a přesuneme se na Výstaviště. Závod je tedy v nejlepší formě, já z vícero důvodů nikoliv, ale o tom až později.
Z hlediska počasí se letošní ročník se drží klimatického standardu posledních let. Na startu kolem nuly, sucho, hezky.
Potkáme spoustu známých tváří, pohovoříme o plánech na letošek, hodnotíme loňský rok.
Start má tentokrát šest minut zpoždění, komplikuje ho změna jízdního řádu autobusových linek, musíme počkat, až žádný autobus nebude ani v dohledu ani někde za zatáčkou.
Konečně vybíháme, já rozvážněji než obvykle, což nám dává čas shrnout si zde, jaký vlastně byl běžecký rok 2019.

Revoluční.
Poslední roky mé pobíhání začalo přecházet z fáze evoluční přes fázi stagnační do fáze devoluční neboli regresní, proto jsem sáhl po prostředku takřka revolučním, upletl jsem na sebe bič v podobě trenéra. Tak jako nezávazně. Na zkoušku. Podmínečně.
A výsledek? Zatím rozporuplný. Plno odběhaných kilometrů, slibné časy v tréninku, které se však nepovedlo překlopit do slušných časů v závodech. Zatím experiment nechám pokračovat, budoucnost však nemá jistou.

Objemově rekordní.
Souvisí s předchozím bodem. Maratonský trénink znamená běhat hodně a většinou pomalu. V číslech se to projevilo následovně:
  • počet běhů: 2014: 212, 2015: 205, 2016: 205, 2017: 204, 2018: 214, 2019: 245. Výrazný nárůst.
  • kilometráž: 2014: 2311 km, 2015: 2256 km, 2016: 2354 km, 2017: 2457 km, 2018: 2421 km, 2019: 2991 km. Jasný rekord, důsledek tréninku.
  • průměrná délka běhu: 2014: 10,9 km, 2015: 11,01 km, 2016: 11,48 km, 2017: 12,05 km, 2018: 11,32 km, 2019: 12,21 km. Opět důsledek dlouhých pomalých tréninkových běhů.
  • průměrné tempo: 2014: 5,21 min/km, 2015: 5,22 min/km, 2016: 5,22 min/km, 2017: 5,23 min/km, 2018: 5,27 min/km, 2019: 5,43 min/km. Opět ten trénink a dlouhé pomalé klusy.
  • počet závodů: 2014: 21, 2015: 15, 2016: 14, 2017: 14, 2018: 15, 2019: 12.
  • výjezdů za hranice: 5. Jeden výjezd odpískán pro nemoc, nicméně pokles dle plánu.
  • oběhané a vyhozené páry bot: 4, loni 3.



Závodně neúspěšný...
  • Maraton: stejně jako o rok dříve i loni jsem běžel jen jeden. Závod ve Stromovce však dopadl vyloženě bídně, byť připravený jsem byl asi dobře. Nebyla to sice taková tragédie jako o rok dříve v Linci, přesto však platí, že posledním vcelku povedeným maratonem zůstává Petrohrad 2017.
  • Půlmaratony: závodů bylo pět. Horský běh ve Skotsku nebyl o závodění, bosenský Mostar trpěl klasickým neduhem "v zimě si zaletíme na jih", tam to o čase nebývá. Pražský půlmaraton dopadl mizerně, zde mi v hlavě uzrálo přesvědčení, že samo se to už asi nezlepší. Závod v Baku už byl dle instrukcí trenéra, pokyn byl neběžet ho naplno, byl začátek přípravy a o čas zde nešlo. Od běloruského Minsku jsem si dost sliboval, forma byla, výsledek špatný nebyl, ale čekal jsem od sebe víc.
...i úspěšný.
  • Desítky: běžel jsem dvě, ani jedna nebyla kandidátem na pokus o osobák. Běchovice mohu považovat za jediný letošní úspěch, o pár vteřin jsem posunul svůj traťový rekord. Pardubické dostihy pak byly samozřejmě čistě pro zábavu.
Systematický.
Pokračovali jsme s osobními výzvami. V maratonských městech se nic neudálo, v půlmaratonských také ne, zbývající F, Q a Ř přenášíme do dalšího období, ale evropské země podle abecedy jsou opět o kus dál, odškrtli jsme si Ázerbájdžán, Bělorusko a Bosnu.

Lokální.
Nezapomínali jsme ani na malé běhy v okolí, tentokrát jsme navštívili charitativní akci v Lázních Toušeň nebo čtvrtmaraton v Brandýse nad Labem.

Uměřený.
Nepustili jsme se do žádné megaakce, jako byla vánoční návštěva Spojených států roku 2018. To nelze podnikat každý rok. Největší zahraniční akcí byl čtrnáctidenní cyklovýlet podél Labe. Týdenní pobyt v Dubaji spojený se závodem jsem si naštěstí neplatil sám, to byla služební cesta. Letos se ale zase trochu rozšoupneme.

Ale zpět na trať novoročních Počernic. Slovy trenéra už předem: "...ono to po tom klusání bude horší..." Inu, je. Mám v nohách 326 pomalých prosincových kilometrů, z toho velkou část v jeho druhé půli. Je to přesně dle očekávání. První okruh ještě běžím docela dobře, ale ve druhém se začíná projevovat, že rychle jsem už velmi dlouho neběžel a tempová vytrvalost nyní chybí. V kopci odpadám a v nejtěžším místě si i na chvíli přejdu do chůze.

Čas o minutu horší než loni mě nijak netrápí, běžím to z plné přípravy nyní orientované objemově, nikoliv tempově. Snad se to někde jinde zúročí.
To Angelika se tréninkem neunavovala a zaběhla si lépe, než v předchozích letech. Jak ironické.

Vzhůru do roku 2020.
Revoluce buď přinese plody, nebo vyšumí do ztracena. Vlastně je to jedno, hlavně se i nadále běháním bavit!

DETAILY BĚHU

Žádné komentáře:

Okomentovat