Připouštím, že toto byl z mé strany trochu nestandardně pojatý závod. Jednak naše účast byla výsledkem zdařile pojatého marketingu pořadatelů, když rozdávali letáčky
na startu Městského běhu v Bradýse. Navíc na sobě měli stylová funkční trička s kočkami a tlapkami, do kterých se Angelika okamžitě zamilovala, čímž se rozhodlo o naší účasti.
Za druhé jsem si už nemohl dovolit další narušování tréninkového plánu. Trenér mi na neděli předepsal dvacetikilometrový klus a to je třeba respektovat. Můžu to ale zkombinovat: dát si osmikilometrový závod nezávodním tempem po boku Angeliky, a když pak nezastavím a budu z Lázní Toušeň pomalu pokračovat k domovu, tak z toho ta pomalá dvacítka bude.
Bylo tedy rozhodnuto: zúčastníme se charitativního Běhu pro kočku ve prospěch kočičího útulku Tlapky Mochov.
Já sice nepatřím do kočkomilného křídla naší rodiny, naše Zuzka do něj ale rozhodně patří, a i proto se nechala přemluvit k účasti na kratší distanci, kterou jsou čtyři kilometry.
Start a cíl jsou uprostřed fotbalového hřiště Lázní Toušeň a zázemí poskytuje přilehlá hospůdka U jezevců. Jelikož na tomto závodě nikdo z nás nemá v úmyslu doopravdy závodit, můžeme si dopřát předzávodní posilnění v podobě velkopopovické jedenáctky.
Potěšilo mě startovní číslo s krásnou maratonskou dvaačtyřicítkou, to se povede málokdy. Vyrážíme na trať. Po dvou stech metrech se od nás odpojuje Zuzka a míří na svou kratší trasu, já s Angelikou vybíháme nedalekou lávku pro pěší přes Labe a na druhém břehu se stáčíme na Káraný. Já sleduji hodinky a snažím se držet si tepy na "klusové" úrovni.
Probíháme Káraný a běžíme podél Labe na Čelákovice. Je to krásná trasa, na kole to tu známe, běžecky se sem podíváme opravdu jen výjimečně. Chvilkami si Angeliku musím brzdit, má instinktivně potřebu závodit a já jsem lehce nervózní, že mi tepy lezou výše než by měly.
V Čelákovicích přebíháme po další lávce zpět na pražský břeh a míříme zpět k Lázním Toušeň.
Pohodlným tempem klušeme zpět k fotbalovému hřišti, tam už čeká Zuzka a nafotí náš finiš, přičemž současně fotím i já, a tak se pěkně nafotíme navzájem.
V cíli se příliš nezdržuji. Sundavám a vracím startovní číslo, trochu se napiji, loučím se s Angelikou a Zuzkou, které domů pojedou autem a pokračuji v klusu směr Praha.
Tréninková fáze nabírání objemů, kde se nyní nacházím, znamená velkou spoustu velmi osamělých kilometrů na hodně dlouhých bězích a toto zpestření pomalým závodem jistě nebude pravidlem, ale jednou za čas snad neuškodí, zvlášť když je to pro dobrou věc. I když pro dobrou věc... no nevím, mě ty malé vychytralé povýšené přezíravé šelmy svou okázalou leností spíš rozčilují, ale to už je věc názoru, že?
DETAILY BĚHU
Žádné komentáře:
Okomentovat