pátek 17. května 2019

Brandýs, čtvrtmaraton památnými místy všeho druhu

Městský běh Brandýsem nad Labem a jeho siamským dvojčetem Starou Boleslaví jsem nám do termínovky zapsal z vícero důvodů. Jednak patří do kategorie "malých závodů v blízkém okolí", které bych rád postupně vyzkoušel všechny, druhak zde Angelika v době registrace pracovala, čímž to pro ni mělo jisté kouzlo.
To trochu vyvanulo tím, že se Angelika pracovně přesunula zpět do matičky Prahy a já si to zkomplikoval tím, že jsem se pustil do systematičtějšího běžeckého tréninku a nyní jsem ve fázi nabírání objemů, takže účast na rychlé kopečkovaté desítce je pro mě spíš kontraproduktivní. Plány se však mají plnit a já tedy uposlechnu pokyn trenéra "běž to ostřeji, bez finiše". Takže tak na 85-90%. Jestli to tedy půjde, protože z předchozích objemových týdnů si připadám dost zpomalený.
Věci se nám sešly tak, že jsme v Brandýse dost dlouho před startem, tak si v místní hospůdce dáváme pozdní oběd a pozorujeme výrazně proměnlivé počasí: chvíli prší, chvíli svítí sluníčko, chvíli je pod mrakem.
Hodinku před startem už jsme na hlavním náměstí, sledujeme vyhlašování dětských kategorií a předstartovní hemžení.
Běh je oficiálně veden jako čtvrtmaraton, což je něco přes deset a půl kilometru a běží s námi i závodníci na "něco přes pět kilometrů". My si jejich trasu dáme dvakrát.
Před startem si dávám dvě rozklusová kolečka kolem náměstí, připomínám si trenérovy pokyny nesnažit se být moc rychlý a jdeme na věc.
Vybíháme.
Start je silně z kopce, a protože jsme na začátku a jsem při síle, chvílemi se přestávám hlídat, předbíhám a závodím. Trasa je to hezká. Běžíme uličkami starého města, přebíháme po můstku na ostrůvek na Labi a tam po cyklostezce k mostu přes Labe. Vybíháme na most, opouštíme Brandýs a běžíme na Starou Boleslav. Držím si tempo kolem 4:50 na kilometr a věřím, že jde o tempo ostřejší, nikoliv však ostré.
Svižné tempo moc neumožňuje kontemplaci nad duchem míst, kterými probíháme, přesto věnuji tichou vzpomínku svatému Václavovi, který byl před pouhými 1084 lety zavražděn po naší levé ruce. Probíháme působivou Staroboleslavkou branou, ostrá zatáčka doprava a míříme na Houšťku, což je další významné místo. Jednak tím, že zde Emil Zátopek roku 1951 zaběhl světový rekord na 20 kilometrů, za druhé tím, že jsem se v místní hospůdce roku 1998 nebo 1999 v době vysokoškolských studií nehorázně opil se spolustudenty z místních kolejí. Samá památná místa.
Podél Labe se vracíme zpět k mostu na Brandýs, přebíháme ho a je před námi ne moc dlouhý, ale o to příkřejší výběh zpět na náměstí.
Zde už začínám cítit, že snažit se držet tempo i v kopci nebylo úplně rozumné a mé úsilí začíná být v rozporu s pokynem trenéra úplně závod nehrotit. Tréňa se musí poslouchat, takže ve druhém kole se snažím držet hlavu na uzdě a běžet pomaleji. Tomu pomůže i to, že dva kilometry před cílem přichází bouřka, která o sobě férově dávala předem akusticky vědět celé druhé kolo. Dobíhám tedy za vydatného deště, loužemi a s minimálním zájmem pořadatelů i publika, kteří se všichni choulí pod přilehlými přístřešky.
Aspoň mi sundají čip z boty, beru si banán a vodu a nehledě na déšť jdu číhat na Angeliku. Té už na samotný finiš déšť trochu poleví, ale také dobíhá zcela promočená, takže se v cíli moc nezdržujeme a urychleně se stahujeme do auta a míříme k domovu.
Další z "malých místních" máme za sebou a já tímto trenérovi slibuji, že už přípravu nebudu narušovat neplánovanými závody, děkuji za pochopení.

DETAILY BĚHU

1 komentář:

  1. JJ, taky si vždy říkám proč mi to neběhá když nabírám objemy :)

    OdpovědětSmazat