Kterak tým prostebeham.cz odvezl ze Zelenče cenné kovy

Že by pomalý návrat k normálu? Kéž by. Poslední rok a půl zcela rozbil životní styl, kterým jsme žili předchozích deset let, především naši maratonskou turistiku. 

Nejdřív přišel první covidový lockdown. Po něm lehké rozvolnění, ve kterém jsme stihli odběhnout ústecký, trutnovský a miřejovický půlmaraton. Koncem prázdnin však Angelika utrpěla vážnou zdravotní komplikaci, která se časově potkala s druhým lockdownem, takže jsme na nějaký čas na jakékoliv organizované sportovnání zcela rezignovali a místo běhacích dovolených přešli na válecí. I to má něco do sebe, nicméně tak nějak cítíme, že je již na čase začít se vracet k aktivnějšímu životnímu stylu.

Běh pro zdraví v Zelenči může být tím pravým restartem. Na start to máme tři kilometry na kole. Muži mají běžet 4800m (dva okruhy), ženy 2400m (jeden okruh). Závod je zpestřen jasnou oblohou a teplotou přes třicet stupňů. Běh dospělých je jen jeden z mnoha, jde o akci určenou primárně pro zelenečské děti, které zde běhají kratší distance.

Na startu nás uvítají dotazem, zda mi nebude vadit, když kvůli vedru zkrátí i mužský závod na jedno kolo. Odpovídám, že já tedy počítám se dvěma. Organizátorky konzultují i další závodníky a pak mi sdělí, že jsem byl přehlasován, druhé kolo si však kdyžtak mohu dát ve vlastní režii. Beru to s humorem.

Na startu našeho běhu se schází pět mužů, jedna žena (Angelika) a jeden klučina, který si účast na závodě dospělých vyprosil. Organizátorka nás ještě úpěnlivě žádá, ať to nebereme tak vážně a někde jí nezkolabujeme, že je to jen dětský závod a o nic přeci nejde. Kdepak. Závod je závod. Jsem rozhodnutý využít malého startovního pole a zabojovat o místo na bedně.

Startujeme. Na trati se hned od počátku vytvoří tři skupinky. V první jsou dva mlaďoši, na které nemám. Druhou tvořím já a malý klučina, což vnímám s jistými rozpaky. Třetí skupinku tvoří zbylí dva muži a Angelika. Vedro je opravdu intenzivní, je krátce po poledni a nám důvěrně známá trasa nyní nenabízí žádný stín.
Držím tempo lehce nad čtyři minuty na kilometr a vychutnávám si účast na "skutečném" závodě, tím posledním byly loňské Běchovice. Na konci prvního kilometru zjišťuji, že klučina, se kterým se chvilkami předbíháme, má na trati nepovolenou podporu v podobě táty na kole, který mu vždy podá láhev s vodou, pak si ji od něj vezme a odjede s ní o kus dál, aby si to pak zopakovali. 

Závěr okruhu je lehce do kopce, čehož využívá mnohem lehčí čiperka a jde přede mě. Nu což, na porážky jsem zvyklý. Třetí místo mezi muži jsem si však uhájil.

Schovávám se do stínu a čekám na Angeliku. Ta ve finále svádí ostrý souboj s posledním z mužů, nakonec vítězný.

Angelika pochopitelně vítězí ve své kategorii a proto s napětím očekáváme vyhlašování vítězů.

Náš tým tedy ze Zelenče odváží 50% cenných kovů v kategorii dospělých, což nás řádně motivuje k tomu poohlédnout se v příštích týdnech i po dospělejších distancích. Snad se blýská na lepší časy.