Po dlouhém půstu přichází obžerství, a proto jsme koncem června vyrazili poněkud mimo původní plány na druhý půlmaraton v jednom měsíci. Ale zatímco ten ústecký vyšel po všech stránkách optimálně a já si zaběhl druhý nejlepší půlmaratonský čas vůbec, Trutnov se ukázal být větším oříškem.
Tím největším bylo pochopitelně počasí. Zatímco v Ústí jsme běželi v krásných třinácti stupních a lehkém deštíku, neděle v Trutnově byla nejteplejším dnem týdne a k tomu se přidalo dusno s vlhkem. Ale nepředbíhejme.
Účast na trutnovském půlmaratonu jsem nám naplánoval v záchvatu dobrého rozmaru a endorfinů po povedeném výkonu v Ústí. Trutnov vypadal jako vhodný kandidát na pěkný výlet a dosud jsme tam neběželi, tak proč ne, že. Až po registraci jsem s překvapením zjistil, že to není "to město na konci dálnice na Liberec" jak jsem si myslel, ale že je znatelně dál a jede se na něj po hradecké.
Nevadí, v neděli ráno každopádně sedáme do auta a vyrážíme správným směrem po správné dálnici dát svým běžeckým botám ochutnat dosud nepoznaného asfaltu. A jedeme s vědomím, že o ničem jiném než poznání nového místa a zážitku to tentokrát nebude. Počasí nám nepřeje, horší být nemůže. Teplota v posledních několika dnech prudce vyletěla vzhůru ke standardním letním číslům, což znamená, že na slušný výkon mohu předem zapomenout. Cílem bude půlmaraton prostě jen odběhnout aniž bych se zrušil tak, že budu muset přejít do chůze. Co se mnou dělá prudké oteplení jsem si naposledy vyzkoušel na podzim ve Stromovce a stále to mám v živé paměti.
Do Trutnova dorážíme v klidu s časovým předstihem, bez stresu si v hezkém kulturhausu vyzvedáváme startovní čísla. Rouškami se nikdo neobtěžuje, běžci si zjevně navzájem věří. Vracíme se k autu a doladíme převlékání do závodního. Je horko a slunečno, takže bavlněný šátek na hlavu, o ničem lepším nevím.
 |
| Vybíháme, pravé poledne |
Vybíháme. Že to dnes bude boj cítím od prvních metrů. Zatím to nedrhne, ale ačkoliv nasazuji rozvážné tempo kolem 5:15, tepy jsou výš než by se mi líbilo. Naštěstí jde o klasický městský běh a voda by měla být k dispozici zhruba každé tři kilometry.
Trasa má čtyři okruhy a každý z nich má ošklivou polovinu a hezkou polovinu. Ta ošklivá je po hlavní silnici bez kouska stínu a lehce do kopce. Ta hezká vede zpět po cyklostezce podél Úpy, místy je tam stín stromů a je lehce z kopce.
 |  |
Občerstvovačky jsou dvě. První v prostorách startu a cíle, ta je dobře zásobená. Druhá je v nejvzdálenějším místě a tam je to těžké. Malý stoleček, u kterého nestíhají dolévat. V prvním okruhu tam musím zastavit a chvíli na vodu čekat. Pak se běžecký peloton roztrhá a oni začnou stíhat, ale pro změnu jim dojdou kelímky. Vytáhnou tedy jakési plastové půldeckové panáky, což ve třicetistupňovém vedru výrazněji nepomůže. Zkrátka legrace.
Hned za druhou občerstvovačkou začíná hezký úsek směrem zpět, do kterého nabíháme přímo pod okny asi sedmipatrového paneláku.
Od druhého kola je mi jasné, že to dnes bude jen o dokončení se ctí, což znamená běžet relativně zvolna tak, abych nebyl nucen přejít do chůze. Teplo a vlhko berou síly. Při každé příležitosti si polévám hlavu.
 |  |
Soustředím se jen na udržení tempa a současně si hlídám, aby mi tepy moc nešly přes 165. Nemá smysl to hrotit, výsledný čas beztak bude jen průměrný.
Hotovo, mám to za sebou, Trutnov dobyt. Dostávám pěknou medaili, dotankovávám tekutiny aspoň na minimální provozní úroveň a klušu k autu, tam se převlékám z nejhoršího a beru si telefon, abych nafotil Angelice finiš.
Ta dobíhá jako téměř vždy cca 15 minut po mě, spokojená s tím, že ji členitá okruhová trať bavila.
Angelika finišující
 |  |
 |  |
Trutnov sice vypadá jako docela sympatické městečko, přesto se tam ale moc nezdržujeme a krátce po doběhu vyrážíme zpět na Prahu. Celkem nepřekvapí, že nás na dálnici chytne pořádná bouřka a přívalový déšť, díky kterému musíme chvílemi jet takřka krokem. Jako kdyby takhle nemohlo sprchnout o tři hodiny dřív v Trutnově...
Žádné komentáře:
Okomentovat