Tanec mezi kapkami deště na přistávací dráze

Jak píšu v popisku tohoto blogu, jsem zážitkový běžec. Mám-li možnost běžet na nezvyklém či nepravděpodobném místě, jdu do toho. I proto jsem nadšeně skočil po šanci proběhnout si ruzyňskou ranvej v rámci pětikilometrového závodu.

Po letišti se nám už stýskalo. V posledních letech jsme si navykli na několik leteckých výletů za běháním ročně a koronabreberky nás letos připravily už o tři. Proběhnout se místo toho aspoň po ranveji, čili místě jinak přísně zapovězeném, zní jako zajímavá částečná kompenzace.

Na tuto akci pochopitelně nemá smysl nahlížet jinak než jako na zážitek. U každého závodu sleduji poměr cena/distance a stovka za kilometr by jinak byla opravdu hodně.

Registrujeme se na večerní závod, pro můj biorytmus je to příjemnější volba než brzy ráno, což je také k dispozici. Na letiště přijíždíme kolem sedmé večer. Je tu teď sice minimální letecký provoz, ale těch pár lidí s kufříky a rouškami vrhá na pestrobarevné běžce poněkud udivené pohledy.

Bezpečnostní kontrolou procházíme velmi rychle, pod rentgen musí jen mobil a hodinky, víc toho nemáme. Od bezpečnostní kontroly jdeme vyhrazeným koridorem přímo na "odletový" gate D6, přičemž co pár metrů stojí někdo z ostrahy letiště a hlídá nás. Představa, jak se běžci infiltrují mezi regulérní cestující asi vedení letiště děsí. Pod chobotem na nás čekají tři autobusy, které nás odvážeji na pojezdovou dráhu, kde budeme čekat až do startu.

Běžci v kleci

Na pojezdové dráze je koridor, který máme přísně zakázáno opouštět. Na zvídavé courání po letišti tedy mohu zapomenout, škoda. Aspoň že je k dispozici voda a záchody.

Času máme dost, takže couráme koridorem a doslova koukáme kde co létá. Po chvíli se s námi dává do řeči kdosi v uniformě a my v něm poznáváme Mirka Hasala, který se rozhodl běžet závod v pracovním, tedy oblečen jako steward, včetně kufříku. Při klábosení čas příjemně utíká a aspoň probereme Mirkův blížící se MH maraton. Mirek se také ukáže jako dobrý meteorolog, když přesně předpoví, že z té oblačnosti, co se nad nás nasouvá od Prahy, asi brzy zaprší.

Neuteče ani půl hodiny a lije jako z konve. Slabší jedinci prchají do přistavených autobusů, my odolnější to bereme s humorem a prostě mokneme. Moderátoři reagují další rozcvičkou. Když ji dělali poprvé, většina běžců na ně jen znuděně koukala. Nyní cviči všichni, za deště je zahřívací pohyb jaksi smysluplnější.

Lije jako z konve

Déšť neustává, a do startu stále zbývá ještě asi půl hodiny. Organizátoři dělají to nejrozumnější co mohou - sjednají s letištěm, že nám umožní předčasný start. Reagujeme potleskem.

Zmoklí, ale natěšení

Ještě trocha emotivního a motivačního moderátorského křiku a vyrážíme na trať. Déšť neustává, ale zážitek tím netrpí. Z pojezdové dráhy vybíháme na ranvej zhruba v polovině její délky a vydáváme se na vzdálenější konec. První dojem je, že je fakt široká. Ač nás startuje skoro tisíc, nepřekážíme si. Druhý dojem je, že je to perfektní rovina. Pokud se vlní, je to neznatelné. Další dojem je, že si na ní člověk připadá jaksi maličký. Je širokánská a není vidět konec, zvlášť v dešti.

Angelika fotila

Je to jen pětka, takže nasazuji ostré tempo. Běží se dobře, voda chladí, nepřehřívám se. Po kilometru a půl přichází otočka a teď poběžíme dva a půl kilometru rovně směrem k letištním budovám a hlavní ranveji. Déšť neustává, ani z ranveje moc neodtéká, takže vlastně běžíme souvislou louží. Nevadí mi to, takhle to mám rád. Daří se mi lehce stupňovat tempo a ke svému překvapení ho po třech kilometrech mám někde kolem 4:15.

Je tu druhá otočka a asi kilometr do cíle. Začínám cítit, že tempo bylo přeci jen asi trochu moc ambiciózní a lehounce zvolňuji abych si vydechl, načež opět zaberu. V protisměru registruji Angeliku, ona mě asi ne. Kousek před cílovou odbočkou na pojezdovou dráhu v protisměru vidím Mirka Hasala. V kožených polobotkách a s kufrem mu to moc neběží, ale jistě si to užívá. Jdu do finiše.

Cílem probíhám za stálého lijáku v čase 21:46, což dává tempo 4:18. Dost možná osobák v běhu na pět kilometrů, takže jsem zcela spokojený. Zůstávám stát hned za cílovou branou, abych počkal na Angeliku. Pořadatel se mě několikrát pokouší odehnat, ale marně, tak toho nechává.

Přibíhá promočená, ale také zcela spokojená. Odcházíme pro účastnickou medaili s letadlem, minerálkou a do čekajícího autobusu.

Účast zcela splnila očekávání. Proběhnout se po jinak zapovězeném místě bylo skvělé, déšť tomu dodal specifické kouzlo a navíc jsem se fakt dobře proběhl. Jen tak dál, budou-li organizátoři z RunCzechu i nadále takto kreativní, nemusí se obávat o přízeň běžců, které už velkoměstské masovky třeba až tak netáhnou.

DETAILY BĚHU