úterý 29. září 2015

Bě(c)hovice pošesté, zase o fous rychlejší

Letošní Běchovice pro nás byly v lecčems nové. Jednak zvláštně promíchanými časy startů, kdy jsme obvyklý scénář (sledování startu veteránů, 30 minut čekání, odstartování Angeliky, 30 minut čekání, startuji já) změnili na výrazně uspěchanější startuji já, 15 minut čekání, startuje Angelika. Chápu, že do programu asi mluvila Česká televize, ale osobně bych se vrátil k původnímu, důstojnějšímu rozvržení.
My a patník, jako každý rok
Za druhé jsem dostal báječný nápad, že když to máme na start tři nebo čtyři kilometry, tak nemá smysl jezdit tam jako pokaždé autem, beztak je na startu každý rok víc lidí a hůř se hledá místo na parkování. Na start se pěkně proběhneme, vždyť je to převážně z kopce.
Kilometrů to nakonec bylo pět a na startu už jsem byl opravdu pěkně zahřátý. Bohužel jsem doma zapomněl vodu a v baťůžku sice byla peněženka, ale v podstatě bez peněz. Na doplnění tekutin tedy bylo nutné použít toalety v blízké hospodě.
Časově nám to vyšlo tak akorát, že jsem dal batoh pořadatelům k převezení do cíle, udělali jsme si rychle pár fotek, pozdravil jsem se z kolegou z nové práce a už jsem startoval.
Co psát o běhu, který běžím už pošesté? Je důležité ohlídat si začátek a nebláznit. První metry jsou z kopce a už se mi stalo, že jsem tu nasadil ostré tempo, pak jsem se ho snažil na zvlněné rovině udržet a pak jsem odpadl. Letos si to hlídám. Na prvním kilometru si kontroluji tempo: 4:34. Je jasné že až do cíle ho neudržím, ale nemělo by mě ani zabít. Navzdory únavě a lehké rýmě se v úvodu cítím fajn a běží se mi lehce. Mnohem složitější boj dnes povede Angelika, která má nachlazení v plném proudu. Nějak se toho doma nemůžeme zbavit. Ono dát si každý víkend závod k léčbě příliš nepřispívá.
Počasí je ideální, kolem 14 stupňů, střídavě slunce a zataženo, sice protivítr, ale jen velmi lehký.

Zatím mám pocit že mi pomalých pět kilometrů na start nijak neublížilo. Síly neubývají rychleji než obvykle a první pocit typu "ať už to mám za sebou" přichází až na obvyklém místě krátce za polovinou, v táhlém stoupání k Průmyslové. Přemýšlím, jestli využít občerstvovací stanici, na desítkách to nedělám, pokud není horko. Nakonec tomu pár vteřin obětuji, mohla by to být rozumná investice.
Začátek seběhu do Hrdlořez
První polovina závodu mi každý rok připadá mnohem delší než druhá. Na polovině už mám pocit že je to do cíle kousek. Asi je to dané profilem. První polovina se tak jako nerozhodně vlní, zatímco druhá je srozumitelná: od pátého kilometru nad Průmyslovou pořád lehce do kopce, pak prudký seběh do Hrdlořez, obávané stoupání z Hrdlořez na Spojovací, pokračování téhož stoupání po Koněvově a pak krátký úlevný seběh do cíle. Člověk prostě jasně ví co bude.
Běžím po nově vyasfaltovaném úseku na nadjezd nad Průmyslovou a dochází mi, že to asi i letos bude dobré, tempo mi nepadá víc než by mělo. Sbíhám do Hrdlořez. Snažím se to pustit opravdu naplno a nenechávat pracovat jen gravitaci. Přichází vrchol programu, Hrdlořezák. Zpomalení je znatelné, ale běžet se dá. I když mám pocit že se tu ploužím, data zpětně ukazují že jsem tu měl tempo 5:15-5:20. V kopci fandí Evžen, jako každý rok.
U konečné tramvají by mohl nastat falešný pocit vítězství, ale my zkušení už víme, že se stoupá dál. Ještě kilometr do kopce. Snažím se opět navýšit tempo, cíl je blízko.

Když se člověk dostane do vysílání ČT4, tak to je asi opravdu sportovec, ne?
Posledních pár set metrů je mile obsypáno diváky, tak se jim snažím předvést pořádný finiš. Jejich pozornost se ale upíná spíš někam za mně, protože v cíli zrovna očekávají nejrychlejší ženu. Sláva, patnáctiminutový náskok mi stačil.
Trochu si vydechnu a jdu vyzvednout svůj batoh z trochu svérázné úschovy - z plácku před školou, kde jsou batohy vyskládané na zemi. Převléknu se do suchého trička, pozdravím se z exkolegou z expráce a jdu číhat s mobilem na Angeliku, což je moje běchovická premiéra, dosud jsme to měli naopak.
Angelika finišující
Se svým výkonem jsem spokojený, už od roku 2011 se na této trati každý rok o kousek zlepším a letos to bylo o další čtvrtminutku. Jak dlouho mi to ještě vydrží?

DETAILY BĚHU