úterý 2. května 2017

Pro "š" ze Štědrákovy Lhoty na Paramuť a zase zpět

Mezery v mé běžecké abecedě se pomalu zaplňují a v kategorii půlmaratonů začínají zbývat jen ta těžší písmenka. Tentokrát přišel čas odškrtnout si "š", pro které jsme si v rámci mých drobných běžeckých úchylek vyrazili do Štědrákovy Lhoty na rozhraní Orlických hor a Jeseníků.
Registrace. To v pozadí je sjezdovka a vlek.
Jde o závod z kategorie menších až nejmenších. Prakticky žádná webová prezentace, loňská účast kolem třiceti lidí, kteří jsou prakticky výhradně z nejbližšího okolí. Zase něco trochu jiného. Současně to ale znamená, že jedeme tak trochu naslepo, moc netušíme, co nás vlastně čeká.
Jisté bylo jen to, že o rovinatý závod nepůjde. To jsem chytře vyčetl z mapy vyhledáním startovní vesnice. Pokud kolem ní člověk vidí namalované lyžařské vleky, lecos to napoví.
Máme rádi dobrodružství, takže nás to neodradilo. Ostatně konkurenci v kategorii "š" Štědrákově Lhotě dělal zejména Špindlerův Mlýn, kde bychom si výrazně nepomohli.
Hned od příjezdu jsme začali nasávat velmi domáckou atmosféru této akce. Organizátor nás od malého parkovišťátka a místa startu poslal pro startovní čísla "asi tři sta metrů támhle nahoru", což znamenalo do kopce ke sjezdovce, kde měl běh zázemí. Tam jsme se řádně upsali a sešli zpět do vesnice. Mezitím vylezlo sluníčko a udělalo se hezky, takže jsem se rozhodl. že poběžím zcela vyletněný a v autě jsem se převlékl do šortek. To se později ukázalo jako poměrně odvážné rozhodnutí.
Tak málo běžců na startu jako zde jsme asi ještě neviděli, tak jsme se začali zajímat o značení trasy. Dozvěděli jsme se, že budou fáborky i šipky a ke cti pořadatelům slouží, že opravdu nikde nebyl se značením problém a navíc na několika křižovatkách postávali i navigátoři. Zmatek prý bude jen u otočky u Rudolfovy studánky, ale tam prý nás nasměrují u občerstvovačky kousek před tím.
Od počátku je jasné, že tady nebudu patřit mezi zlatý střed výsledkové listiny. Většina běžců nasazuje do ostrého kopce výrazně vyšší tempo a brzy je ztrácím z dohledu. S třemi ostatními tvořím mikroskupinku před nejpomalejšími. Stoupáme po silnici nad vesnici a po dvou kilometrech odbočujeme do lesů. Obout krosovky byla správná volba. V minulých dnech hodně pršelo a všude jsou louže. Stoupání sice polevuje, ale nekončí. Tři kilometry běžíme lesní cestou pro traktory plnou bláta a louží. Naše malá skupinka se různě přeskupuje, ale pořád se držíme spolu.
Mé vlastní pocity nejsou bůhvíjaké. Na to že jsem v první čtvrtině závodu toho mám docela dost. Je ale třeba vzít v úvahu, že běžíme nonstop do kopce, a zde se běžná měřítka nedají moc použít. Jsem spokojený že běžím a nechodím. Navíc jsem si o den dřív při nuceném vyklízení kotelny dost bolestivě narazil žebra. Teď o tom sice nevím, ale ono se to ještě ozve.
Na pátém kilometru se opět vracíme na silnici a stoupání opět zostřuje. Tempo skupinky upadá, ale stále všichni běžíme. Nemohu si nevšimnout silnice. Hlaďounký asfalt působí dojmem, že ho do těchto lidmi opuštěných míst položili teprve včera. Naprostá nádhera. Středočeské cyklostezky by mohly závidět.
Stoupání na kopec Paramuť se zdá být nekonečné. Zatáčka střídá zatáčku a konec stále není na dohled. Až na začátku desátého kilometru náhle silnice končí a začíná opět lesní cesta. A také zima. To ochlazování bylo postupné jak přibývaly výškové metry. Začínali jsme ve 450 metrech, teď jsme nad devíti stovkami. Kolem nás leží zbytky sněhu. V chladu se běží docela příjemně, jen se člověk nesmí zastavit. Pokračujeme blátivou cestou na kopec. Konečně je na dohled jedna za dvou občerstvovaček na trase. Kolem této poběžíme dvakrát, protože mě posílají ještě o sedm set metrů dál, kde máme otočku. Přesto využívám možnosti a srkám z kelímku ledovou vodu. Toho využívá slečna z naší skupinky, vodu vynechává a jde přede mne. Přeju jí to. Větší část stoupání jsem běžel zavěšen kousek za ní a dost mi to pomáhalo.
Ledová voda se do rozhicovaného těla lije špatně, ale nakonec kelímek vyprázdním a běžím na otočku. Cestou se zdravím s rychlejšími borci v protisměru. Otočka je skutečně kouzelná. Uprostřed zasněžené blátivé cesty v lesích stojí čísi opuštěná babička a zdraví mě: "Dobrý den, teď mně prosím oběhněte." Také zdvořile pozdravím, poděkuji, opatrně ji oběhnu a s úsměvem odbíhám.
Čeká mě ta snad snazší část, seběh zpět do Štědrákovy Lhoty. Vracím se zpět na první občerstvovačku a opět si dávám kelímek ledové vody. Cereální tyčinku od asi tříleté holčičky s díky odmítám a vybíhám kam mi ukazují. Zatímco cesta vzhůru byla převážně po asfaltu, dolů je to čistě krosové.

Angelika finišující
Seběh začíná pozvolně, opět lesní cestou pro traktory plnou louží, kamení a jiného nebezpečí. Mě však víc znepokojí, že s každým krokem nepříjemně cítím naražená žebra. Cestou nahoru to nevadilo, při seběhových dopadech to fest bolí.
Cestou dolů se otevírají krásné výhledy na okolní kopce. Je však třeba moc se nekochat, několikrát jsem špatně došlápl a jen tak tak zachránil kotník. Občasným zpestřením jsou potůčky přes cestu a bahenní jezírka, která je třeba probíhat nebo obíhat. Jinak je seběh poměrně jednotvárný - stále lehce dolů, běžím sám, kolem jen lesy, občas pěkný výhled. Na osmnáctém kilometru druhá občerstovačka, a změna charakteru trati - z lesů se dostávám na louku, po které následuje štěrkovka, po níž sbíhám na silnici pod vesnicí. Do cíle je to jen asi kilometr a půl a už toho mám tak akorát dost. Z osamělého běžce se opět měním ve skupinku, jednoho kolegu jsem doběhl a druhý doběhl nás dva.
Pohodlný seběh se mění opět v prudké stoupání. Vbíháme do Štěrákovy Lhoty a mě se do hlavy vkrádají černé myšlenky, protože si pamatuji že jsme tudy přijížděli a že start a cíl jsou až skoro na vrchu vesnice. Takže ještě kilometr hodně do kopce. Snažím se co to jde, ale krátké chodecké vložce, jediné na této trati, se zde nevyhnu. Tělo příliš bolí.
Jsem v cíli. Navzájem si se spoluběžci blahopřejeme, nebyl to snadný závod.
Poctivě se zavodňuji, převléknu se do suchého trička a čekám na Angeliku. Po jejím doběhu se ještě jdeme zúčastnit vyhlašovacího ceremoniálu. Jednak se tam můžeme zdarma najíst a napít, a za druhé je to na těchto menších akcích zdvořilé vůči pořadatelům. Angelika se ve své kategorii ještě-docela-mladých-žen se umisťuje na krásném druhém místě. Není její chybou že jich tam nebylo víc.
Celkově jde o moc hezkou akci. Jde o dost náročný běh pěknou přírodou, organizátoři to dělají s nadšením a poctivě a hlavně si konečně můžu odškrtnout půlmaraton od š. Další písmenka čekají.

DETAILY BĚHU