pondělí 15. dubna 2013

Deset koleček Stromovkou s Longrunem

Nejen závoděním (respektive účastí v závodech) živ jest běžec. Tréninky jsou také potřeba. Běžně sice jakoukoliv formu tréninkových plánů nebo organizovaných tréninků ignoruji, ale Angelika se připravuje na svůj první maratón, a její tréninkový plán jí velel dát si tuto sobotu dlouhý běh.
S dlouhými tréninky je to těžké. Běžec potřebuje vodu, a to celkem často. Může si ji nést na zádech v camelbagu, ale to jsou zbytečná kila navíc. Může si předem rafinovaně rozmístit vodu po trati, ale pak riskuje, že mu ji rozeberou děti, bezdomovci, případně jiné rušivé elementy. Nebo se může spolehnout na přírodní vodní zdroje, jako jsou potůčky a studánky, ale v okolí Prahy to nedoporučuji.
Angelice padla do oka stránka s informací o organizovaném tréninku běžeckého sdružení Longrun ve Stromovce. Cílem bylo nakroužit nějakých 35km Stromovkou, přičemž v každém okruhu je možnost občerstvení. Šikovné.
Já se sice letos na pražský maratón nechystám, ale dlouhých výběhů není nikdy dost, tak jsem do toho šel taky.

Část improvizované tréninkové skupiny na startu
Jak vidíte na obrázku, ve Stromovce se nás sešla krásná skupinka.Uprostřed je Milan z Longrunu, který nám zajišťoval občerstvovačku, rozloženou na té lavičce na námi.
První kolečko (3,5km) jsme nakroužili všichni společně za účelem zapamatování trasy, takže bylo velmi loudavé. Pak se každý rozeběhl svým tempem.
Na začátku jsem se necítil úplně ve své kůži. Večer před během do mně nedopatřením padla lahvinka červeného a teď po ránu jsem ji trochu cítil v hlavě, žaludku i v nohách. V nohách byl samozřejmě i půlmaratón z minulé soboty, zvlášť když jsem si od té doby nedal delší než jednodenní běhací pauzu. Ale poddalo se to. Od třetího kola se mi běželo vyloženě pohodově a rychlost mi ustálila na plánovaných tréninkových 6 min/km. Počasí bylo vyloženě aprílové. V té části Stromovky, která je od železniční trati směrem k Vltavě bylo na sluníčku docela teplo. Naopak v centrální stinné části foukal chladný vítr. Téměř v každém kole jsem váhal, jestli u občerstvovačky odhodit dlouhý rukáv, ale nikdy jsem to neudělal. Asi je to dobře, protože ke konci nám jedno kolo propršelo.
Dobíhám o kolo Angeliku
Při každém průběhu občerstvovačkou jsem do sebe hodil kelímek Longrunem poskytnuté vody, trochu vlastního ionťáku a ke konci i trochu banánu. Od osmého kola jsem začínal cítit intenzivní hlad. Jinak se mi běželo fajn, asi bych neměl problém přidat si tři kola a dotáhnout to na maratón. Ale to nebylo v plánu.
Běh Stromovkou jsem si užíval. Stále je na co se dívat a vyskytuje se tam spousta podobných běžecky postižených lidí, takže si nepřipadám nepatřičně ani když už tam kroužím čtvrtou hodinu.
Ke konci svého devátého kola jsem doběhl Angeliku, která končila osmé. Domluvili jsme se, že nám oběma zbývá jedno. Já dám plánovaných deset kol, Angelika plánovaných třicet kilometrů.
Tak to i dopadlo.  Dotočil jsem své poslední kolo, trochu se napil a už byl čas fotit finiš Angeliky.
Angelika dokončila svou první třicítku





Nakonec jsme z asi osmi dokončili čtyři, takže 50%. Díky patří Longrunu za organizaci této komorní akce. Není nutné přitáhnout davy, na čem záleží je dobrá nálada a chuť dělat něco pro lidi.

DETAILY BĚHU