Železňák-Cidliňák, tři hendikepy a jeden skokan

Tak nějak se letos potácím mezi zdravotními neduhy, sotva jsem se zberchal z březnové chřipky, chytly mně v dubnu zuby. A to tak, že jedna z mých tváří minulý týden připomínala naducaného křečka a zubařka mi na likvidaci zánětu pod zubem nasadila antibiotika. To samozřejmě znamenalo pořádný běžecký výpadek a bylo jasné, že moje letošní účast na Železňáku-Cidliňáku bude skutečně jen účast a nic víc.

Honza jednička, já a Angelika

Na Železňák mně poprvé před dvěma lety pozval kolega z práce Honza a my jsme si tuhle akci rychle oblíbili. Dopoledne se konají dětské běhy, odpoledne pak dospělácká silniční desítka s řádně zvlněným profilem. V předchozích letech v dopolední části sbíraly vavříny i naše děti, ale letos jsme dětskou část vynechali, zčásti kvůli chladnému počasí, zčásti protože naše děti se s přibývajícími lety čím dál hůř motivují k běhání.
Já problém s motivací nemám a Angelika taky ne, takže jsme krátce po poledni vyrazili za "domácím" Honzou (jedničkou) do Železnice a cestou jsme ještě vzali dalšího kolegu z práce Honzu (dvojku). 

Na startu

Honza dvojka je nabušený běžec s maratónem lehce přes tři hodiny, takže jiná liga. To s Honzou jedničkou je teď radost závodit. Normálně mi utíkal, ale už dlouho laboruje s kolenem a navíc mu před pár týdny při tréninku vlčák prokousl lýtko, takže má na obou nohách hendikep. Já mám hendikep v podobě čerstvě dobraných antibiotik taky, ale přesto jsem si dva cíle stanovil: zlepšit loňský, horkem ovlivněný bídný čas a porazit Honzu jedničku.

Po startu

Letos horko nehrozí, na startu je příjemných třináct stupňů a zataženo. Registrujeme se, klábosíme a čas příjemně utíká. Najednou je čas jít na start a o chvíli později už běžíme. Na začátku nás čeká kolečko kolem železnického náměstí a potom ven z vesnice do kopců. Na výběhu z vesnice zjišťuji, že Honza jednička je přede mnou. Nedá se nic dělat, můj plán začít opatrně bere za své a musím přidat. Předbíhám Honzu jedničku a zvažuji, jestli je tento stav trvale udržitelný. Honza dvojka je už někde daleko před námi. Na prvním kilometru mi telefon hlásí rychlost 4:30 na kilometr. Tak to ne, takhle by to nešlo. Plán byl nějakých 5:10. Ale čeká nás táhlé stoupání, tam to zpomalí samo. Je to tak, kilometrový stoupák pěkně roztřídil běžce dle výkonnosti. Já jsem utvořil skupinku se starším pánem, který nakonec získal třetí místo mezi běžci nad padesát let. Průběžně jsme se předbíhali až někam na osmý kilometr, kdy jsem mu trochu utekl.

Bezprostředně po doběhu

Ale teď zatím funím do kopce na druhém kilometru a přemýšlím o kolik pozadu je Honza jednička a kdy se přese mne přežene. Na třetím kilometru se výběh mění v seběh, tempo opět stoupá a z lesů se dostáváme mezi pole. Blíží se pátý kilometr a občerstvovačka, na kterou se docela těším. ale ouha. Tam kde v předchozích letech byla, teď není nic. Asi že není horko. Nedá se svítit, jedeme dál. Trasa teď vede převážně z kopce a mám trochu problém udýchat tempo pod pět minut na kilometr. Inu, když forma není, tak není. Na ostře levotočivé zatáčce kouknu přes rameno za sebe a mám pocit, že Honzu jedničku vidím nějakých sto metrů za sebou. Je třeba přidat. Probíháme dvěma vesnicemi a pořád se míjíme se starším pánem a střídáme se ve vedení. Příjemná spolupráce.

Angelika finišující

Po poslední odbočce směrem zpět na Železnici pána setřásám a coby osamělý běžec pílím k vesnici. Vím co mně čeká. Je to prudký kopec Kostelák, dvě stě metrů dlažebních kostek vedoucích vzhůru k náměstí s cílem. Nemá to smysl, přecházím do chůze a kritický úsek prostě vycházím. Aspoň mi zbyly síly na finiš. Rozbíhám se, odbočuji na náměstí a probíhám cílem. Vím, že obě mety jsou splněny. Čas lepší než vloni a Honza jednička za mnou. To Honza dvojka už na mně v klidu čeká v cíli.
Dávám se trochu do kupy, hážu do sebe několik kelímků s vodou. Pár minut po mně dobíhá Honza jednička, taky má dost, takhle rychle neběžel celé měsíce. Pak čekáme na Angeliku, ale ne moc dlouho, dobíhá v dobrém čase. Sdělujeme si dojmy, zavodňujeme se a čekáme na vyhlášení výsledků. Ne že by někdo z nás čekal umístění na bedně v obvyklých kategoriích, ale doufáme v to, co jsme celý rok plánovali - Angelika by se mohla stát Skokanem roku, tedy běžcem s nejvýraznějším zlepšením oproti loňskému roku. A je to tak, Angelika se zlepšila o nějakých 9 minut a tento titul je doma!

Angelika triumfující

DETAILY BĚHU