neděle 4. května 2014

Železňák-Cidliňák, naše prvomájová tradice počtvrté

Už čtvrtým rokem máme na prvního máje stejný program. Ne, nejdeme do průvodu, nejdeme nikam demonstrovat, jdeme si dát ostrou desítku zvanou Železňák-Cidliňák. Ten se koná ve městě Železnici na Jičínsku a jde o desetikilometrový, dost kopcovitý okruh Českým rájem. Jde o malou akci s pár desítkami lidí a rodinnou atmosférou.
Angelika, já, Tomáš, Honza. Nakonec platilo, že čím vyšší číslo, tím lepší čas.
Do Železnice mně přivedl kolega Honza, pro kterého je to víceméně domácí závod. V posledních letech bereme i další běžce od nás z práce, tentokrát to byl můj jmenovec Tomáš.
Vloni jsem tu běžel po zánětu zubu krátce po dobrání antibiotik, a ani letos jsem nepřijel v bůhvíjaké formě.  To Honza má letos natrénováno a své loňské minivítězství nad ním asi neobhájím. Aspoň že přijel i běžecký začátečník Tomáš.
Angelika také má co obhajovat - loni tu vyhrála Skokana roku za nejlepší meziroční zlepšení. To je ovšem titul, který se obhajuje dost špatně, takže jsme s tím příliš nepočítali.
Půl hodiny před startem jsme se všichni sešli k poklábosení, nafocení, nahecování a k dalším předstartovním rituálům a už byl čas jít na start. Přesně v tu chvíli začalo lehce krápat, ale naštěstí to zase přešlo.
Na startu
Po startu
Start je tu velmi neformální, jen pár slov do mikrofonu a startovní výstřel. Na úvod nás čeká kolečko kolem železnického náměstí a potom ven z města do kopečků. Dělám tu chybu vždy a udělal jsem jí i teď - nasadím tempo lidí přede mnou a ne své, takže běžím jednoznačně neudržitelnou rychlostí. První kilometr za 4:21, to je samozřejmě bláznivina. Naštěstí od třetího kilometru začíná táhlé kilometrové stoupání, které mi tempo srovná. Honza už je mimo dohled, ale to příliš neřeším, mám co dělat sám se sebou. Tělo po nemoci stále ještě není v ideální rovnováze a udržet ho v tempu stojí mnohem víc sil a bolesti než by mělo. To bodání v oblasti bránice jsem ještě před měsícem v podstatě neznal.
Na začátku čtvrtého kilometru kopec končí a trať se teď asi dva a půl kilometru jen lehce vlní. Držím konstantní tempo lehce pod pět minut na kilometr a na polovině vítám občerstvovačku, která je dobrou záminkou dát si pár kroků chůzí a trochu vydechnout.
Po chvíli následuje zatáčka a táhlé klesání až někam k osmému kilometru. V seběhu navyšuji rychlost někam k 4:30 na kilometr. Trasu zpestřuje probíhání vesnicemi kolem Železnice.

Finiš
Dva kilometry před koncem začíná trasa opět lehce stoupat směrem k Železnici, která už je na dohled. Cítím, že cíl už je blízko, tak se snažím nezpomalovat, což znamená že zrychluji. Pět set metrů před cílem přichází zlatý hřeb trati - stoupání kolem kostela směrem k náměstí. Ne moc dlouhé, tak dvě stě metrů, ale pořádně strmé. Běžec mé výkonnosti tu má dvě možnosti: buď přejde do chůze a pošetří síly na cílovou rovinku, nebo to zkusí vyběhnout a pak se bude až do cíle ploužit, jak mu vyšťavené nohy dovolí. Volím druhou možnost a opravdu kopec vybíhám. Lapám po dechu, odbočuji do cílové rovinky směrem k náměstí a skutečně, nohy by rády zrychlily, ale nejde to.
Finišuji tedy co to jde, s výsledným časem 48:45 jsem nakonec docela spokojený, je to vlastně můj osobní traťový rekord. Před čtyřmi roky jsem byl o něco málo rychlejší, to však byla i trať o něco kratší, takže se to nepočítá.
Angelika finišuje
Honza mi nakonec nadělil něco přes tři minuty a navíc tím získal zpět Skokana roku, kterého se loni dočasně zmocnila Angelika. Ta se oproti loňsku také zlepšila a její čas dává tušit, že kdyby si teď dala rovinatou desítku, atakovala by osobák. Tomáš si udělal osobák na desítce a to dokonce na dost nesnadné. A i kdyby to tak nebylo, přijeli jsme se přeci proběhnout pro radost, ne pro výkon.
Během čekání na ceremoniál jsme zneužili místní lípu k prvomájovému polibku (jen já a Angelika). Rozumné počasí ještě vydrželo na vyhlašování a závěrečné focení všech účastníků.  Pořádný liják se spustil až cestou autem domů, ale to k máji patří. Tak zase za rok!

DETAILY BĚHU