Narozeninové filmařské jištění Pošuka ze zadních pozic
Na POŠemberský UltraKros jsem se těšil už loni, ale tehdy mi ho překazila zanícená sedmička vlevo dole. Zařadil jsem ho tedy do letošní termínovky a překvapivě byl opět v ohrožení, ta jara mi zdravotně nějak nejdou. Po Bratislavě mně složila chřipka, a jen co jsem se po ní začal znovu rozbíhat, začala mě zlobit pata na pravé noze. Ne moc, ale tak že o ní vím a běhu chybí lehkost a balanc.
Předstartovní piknik
Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Angelika má právě na POŠUKa narozeniny, a já mám tedy záminku nadělit jí kromě šestnáctikilometrového ultrakrosu i svůj doprovod. Tentokrát si nepoběžím svůj závod, ale budu ji doprovázet jejím tempem. Navíc jsem si za pár korun koupil báječnou hračku - sluneční brýle s vestavěnou kamerou, takže Angelice zkusím pořídit z narozeninového běhu videozáznam.
Akce se koná na opravdu krásném místě. Lokalitu už známe, na silnici kudy se jede na místo se běhá Českobrodská vánoční desítka, kde jsme se v předchozích letech také účastnili. Nicméně ta desítka se běhá na pěkné, víceméně rovinaté silnici, obklopené prudkými kopci. POŠUK se běhá napříč silnicí těmito kopci, takže trochu jiná disciplína.
Start, cíl a zázemí běhu tvoří dvě louky, z nichž jedna slouží jako parkoviště. Je to opravdu krásné, zcela liduprosté místo uprostřed přírody. Teď tu jen spousta běžců a pár stánkařů, kteří zajišťují možnost doplnit před nebo po běhu kalorie. Dopoledne se tu konaly dětské běhy, ovšem účast na nich jsem dětem už ani nenavrhoval. Dalo nám dost práce už jen přemluvit je, aby sem na odpoledne jely s námi.
Nafasujeme startovní čísla a potulujeme se po okolí dokud nenadejde čas startu. Start je opravdu fofr, v okamžiku startovního výstřelu (z pořádné flinty) stále ještě šteluji nahrávací brýle. Nahrávání se spustí až po pár desítkách metrů. O další půlkilometr dál si vzpomínám, že jsem nezapnul trackovací hodinky. Ach ta elektronika.
Start. Já startuji brýle.
Dle původního plánu běžím s Angelikou. Ta nemá mnoho zkušeností s krosovými běhy, takže se držíme dost na chvostu startovního pole. Nevadí mi to, držím se krok za ní a blbnu si s elektronikou.
Dolu a pak nahoru...
Trasa nemá chybu. Téměř vůbec se nedostaneme na asfalt, většinou jsme na lesních nebo polních cestách. Málokdy se jedná o rovinu, většinou buď stoupáme nebo klesáme. Pokud stoupáme jen lehce, tak běžíme. Jakmile se úhel zvětší, přecházíme do kroku, stejně jako ostatní kolem nás. Kdykoliv se vyškrábeme nad údolí, tak chvilku běžíme po vrstevnici, ale je jasné, že za chvíli bude zase následovat sešup dolů k Šembeře. Volné tempo mi umožňuje naplno vychutnávat scenérie a věnovat se roli kameramana. Brýle jsou přeci jen trochu těžší a občas na nose začnou poskakovat, takže si je domačkávám k obličeji a rovnám.
Výhledy
V jednu chvíli (na videu 33:20) se otevírá úžasný výhled, kdy musíme opatrně seběhnout krpál do údolí, ale současně před sebou vidíme protilehlý svah a na něm postavičky běžců, co jsou daleko před námi, jak šplhají do něčeho co dost připomíná sjezdovku. Takže to nás čeká za chvilku. Ale mezitím se na chvilku vracíme na silnici a dobíháme do vesnice, kde je první občerstvovačka (42:10). Po ní nás už čeká onen nehorázný krpál (49:50 a dále), který musíme pochopitelně vyjít. Následuje krásný běh po hřebenu, místy dost bahnitém, občas je to o tom co nejméně si zašpinit boty v bahnitých loužích. Jednou chvilku trochu bloudíme (1:03:20), ale to byla naše chyba, přehlédli jsme značku, ačkoliv je trasa značená velmi pečlivě.
Přes dravou Šemberu
Potom spousta bahnitých lesních cest, druhá občerstvovačka s fandícími davy (druhé video, 09:50), běh lesním úbočím podél potoka (26:50 a dále) s přeběhem po lávce (27:50) a to už jsme se blížili do cíle.
Pravda, první jsme nebyli, ale proto jsme sem nepřijeli. Angelika ochutnala o čem je ultrakros (a vyčerpalo jí to nohy na několik následujících dní), já to pojal jako test co na to řekne bolavá pata a tělo stále ještě oslabené nemocí. Snad v pořádku, pata nebolela při běhu ani po něm.
Taky jsem vyzkoušel filmování běhu brýlemi. Samotný záznam je prakticky nepoužitelný. Až po prohnání stabilizačním filtrem (deshaker) se na to trochu dá koukat, i když je to za cenu rozostřených okrajů. Ale za 300 korun je to milá hračka. To i brýle bez kamery jsou kolikrát dražší :-)
Pochvalu zaslouží i akce samotná. POŠUK je jeden z těch menších, komorních běhů, na kterých se nedočkáte žádných pamětních tretek, ale zase vám dají trasu krásnou přírodou a pocit bezprostřednosti. Příští rok bych si ho určitě rád střihl znovu, tentokrát už snad na výkon.
První část záznamu (i se zvukem, ale ten si raději vypněte)
Žádné komentáře:
Okomentovat