Když se něco osvědčí, rozumný člověk to opakuje. Před třemi lety jsme nakombinovali výlet vlakem s koly, půlmaraton a následnou dovolenou a bylo to super. Tehdy jsme jeli z Regensburgu po Dunaji do Bratislavy. Letos jsem místo Bavorska na jihu vsadil na sever a za běháním a kolem jsme vyrazili do severoněmeckého Rostocku.
Plán má stejnou strukturu jako minule - vlak nás s koly odveze na místo závodu (A), odběhneme si ho a pak sedneme na kola a týden pojedeme do místa B, odkud opět pojedeme vlakem domů. Mistem B je nyní Berlín, protože z Rostocku do Berlína vede kus vyhlášené Eurovelo 7.
Závod v Rostocku má několik výhod. Je na severu, takže se přesouváme z pražských třicítek do přímořských dvacítek. Běží se večer, což mi vyhovuje biorytmicky. Má můj oblíbený formát "odněkud někam", nekrouží se. Na trase jsou zajímavosti, například se dvakrát běží téměř kilometr dlouhým tunelem pod ústím řeky Varnavy do moře. A na start se jede lodí.
Z nádraží jedeme na kolech rovnou do přístavu, kde se vydávají startovní čísla. Zde bude zítra také cíl závodu a odtud poplujeme na start. Pak už jen relax po dlouhé cestě s půllitrem Rostockeru...
Druhý den si na kolech objedeme část trasy, ať víme do čeho jdeme. Oběd dáme v restauraci v centru, předstartovní večeři nakoupíme v supermarketu. Trojkombinace bageta/šunka/sýr je osvědčená, lehce stravitelná a nutričně vyvážená metoda, jak během závodu udržet žaludeční pohodu.
Po večeři je čas nalodit se na jeden z parníků, které půlmaratonce odvážejí z cíle na start. Cesta zabere asi půl hodiny.
Z lodi vystupujeme asi o deset kilometrů dál, u dálnice, která vede podél pobřeží a právě zde auta zajíždí do tunelu pod ústím řeky. Jeden směr dálnice je nyní uzavřen a rezervován pro nás, běžce. Milé.
 |
| Vystupujeme z lodi a míříme na start |
Náš start je poměrně netradičně přímo u dálničních mýtných budek. Němci mají dálnice zdarma, ale průjezd tunelem je zjevně zpoplatněný. My naštěstí platit nemusíme.
Před startem jsem v pohodě, zcela výjimečně vůbec necítím obvyklý předstartovní stres. Jednak jsem si vnutil rozpoložení "konečně máš týden dovolené, užívej" a druhak do toho jdu s čistým svědomím, že sportovní plány už mám letos splněné a tohle je prostě jen zábava.
 |
| Dálnice je naše |
Startujeme. Hned po pár metrech sbíháme do tunelu. To na závodech není zase tak mimořádné, třeba na pražském půlmaratonu se běží Těšnovským. Hned po startu se také vbíhá do tunelu na Tenerife. Tohle je ale asi jediná situace, kdy mi při běhu nad hlavou teče řeka, a to velmi široká. Všechno je jednou poprvé.
Dle plánu se snažím nikam se nehnat, běžet zvolna a jen tak podle chuti. Po pár kilometrech trochu překvapené zjišťuji, že jsem příliš rychlý, ač mi to tak nepřijde. Čas mi leze k pěti minutám na kilometr. Plán byl zhruba pět dvacet. Přibržďuji si, nebo se o to aspoň snažím.
Po sedmi kilometrech si to dáváme tím samým tunelem zpět a stáčíme se k jihu, zpět do města. Máme za sebou třetinu trasy a já konstatuji, že se mi běží báječně. Jsem při síle, rychlý, nic mě nelimituje. Mohl bych i přidat. To ale zatím nedělám.
Znovu mýtnou branou, znovu přístavištěm, kde jsme vystupovali z lodi a dál podél řeky k městu. Občerstvovacích stanic je dost, pořadatelé je naplánovali s rizikem že bude horko, nicméně je běžecky příjemně, něco přes dvacet. Já už jsem na půlce trasy a pořád je mi fajn. Pokud bych zrychlil, dostanu se na tempo začínající čtyřkou, což už je u mně na půlmaratonu opravdu výjimka. Ale proč ne, dnes mám pocit, že si to mohu dovolit.
Na posledních třech kilometrech se dostáváme do centra města. Trasa vede po mostíku přes řeku, pak po místní variantě náplavky - na jedné straně moderní výškové kancelářské budovy, pod nimi restaurace a bary, na druhé straně řeka a přístav. Mně už je jasné, že to dnes bude velmi dobrý výsledek a je mi fajn. Jsem zdravě vyčerpaný, ale nemám žádnou krizi a nic nebolí.
 |
| V cíli |
Cílem probíhám zhruba v čase 01:45:30. Pokud by tohle byl závod, kde cílím na výkon, asi bych nebyl nijak nadšený. Ale já do něj šel jen tak navolno a k dost dobrému času jsem se dostal tím, že si mě k němu tělo samo navedlo. To je skvělá zpráva. Hned za cílovou čarou do sebe otáčím dvě sedmičkové láhve vody, výkon je u mě jako vždy spojen s intenzivním pocením. Pak se vracím zpět k čáře a čekám na Angeliku.
Angelika se také neflákala a dala závod s přehledem pod dvě hodiny. Máme oba formu a to je dobře.
A teď zpátky ke kolům, musíme si na nich dát večerní projížďku z cíle na hotel. A zítra začíná cyklodovolená. Pořád v pohybu, dokud se hýbem, ještě jsme neumřeli!
