Českobrodská vánoční desítka aneb Jak si zajistit vánoční rýmičku

Na Českobrodskou vánoční desítku jsem zavítal po třech letech. Startoval jsem tu v roce 2010 jako v podstatě ještě běžecký začátečník, pak i o rok později, načež jsem dva ročníky vynechal. Roku 2012 jsem se v prosinci vyčerpal koloběhem Říp-Praha, loni jsme si pak v tomto termínu dali půlmaratón v Itálii.

Chcete-li si na desítce zaběhnout dobrý čas, Českobrodská vánoční je vhodný závod. Rovinatá trať s minimálním vlněním, jedna otočka na půlce a stejnou trasou zpět. Navíc je z východu i západu stíněná okolními kopci, takže běžce na trati nezlobí vítr, a to ani letos, kdy jinde foukalo opravdu fest.

Máš dobrý zrak? Pak nás tam vzadu najdeš.

Já jsem si letos celkem věřil na slušný čas. Sice jsem nijak zvlášť netrénoval, ale když už jsem si někdy tempový běh dal, cítil jsem se na něm dobře a časy to potvrzovaly.
Finální rozhodnutí zajet se proběhnout k Českému Brodu padlo v sobotu. V neděli ráno mě znejistěl překvapivý pocit přicházející rýmy. A zde se opět projevilo mé nerozumné já. Myslíte, že jsem se poučil z Bratislavy, po které jsem ostrý běh v podobném stavu odmarodil? Kdepak! Smysl by dávalo tento nepovinný výlet odpískat a vybrat si z bohaté nabídky nějakou jinou desítku až budu fit. Ale to já ne. Plán se musí plnit. A tak jsme děti nechali doma vyspávat a vyjeli jsme.

V závěsu za dvěma Vinohradskými šlapkami

Na místě nás přivítal studený vítr, start a cíl je jediné nechráněné místo trati. Radši jsme tedy zalezli do klubovny kde byly registrace a šatna a pozorovali předstartovní šrumec.
V davu ostatních běžců už na startu bylo mnohem příjemněji. Výstřel přišel celkem bez varování a vyrazili jsme na trať. Že to dnes nebude žádná sláva mi bylo jasné prakticky od začátku. Původní plán zkusit držet tempo 4:30 jsem nebyl schopen plnit už po kilometru. Tělo zkrátka nebylo v takové pohodě jako mělo být. Na první polovině mi s přibývajícími kilometry zvolna klesalo tempo.

Úsměvu nevěřte, je to trápení

Po obrátce se to o něco lepší. Buď je druhá půlka o něco víc z kopce nebo jsem se už protrápil k tempu, které jsem schopen udržet, což je nějakých 4:45. Žádný zázrak na desítce. Přitom podmínky jsou ideální. Kolem pěti stupňů a víceméně sucho. Při předchozích účastech to bylo složitější. 2010 na sněhu, 2011 místy na ledu.
Dál asi není co psát, se zaťatými zuby dokončuji v čase něco přes 47 minut, což sice není žádná tragédie, ovšem snil jsem o lepším. Jdu na sebe hodit bundu a číhat na Angeliku abych jí nafotil finiš.

Angelika také nebyla úplně v pohodě a čas lehce přes hodinu je toho důkazem. Dáváme si kelímek sladkého čaje a vyrážíme k domovu.
Jak se dalo čekat, pokus o ostrou desítku mi rýmu pěkně rozjel, nezbývá než doufat, že se nepřeklopí do chřipky. Budiž to ponaučením pro mně i všechny ostatní: když se necítíme, nechodíme běhat, aspoň tedy závody ne.

Šťastné a veselé běžecké Vánoce!

DETAILY BĚHU