Krátký, ale o to rychlejší běžecký Silvestr v Riegerových sadech

Před rokem touto dobou, tj. asi dvě odpoledne, jsme jeli tramvají z curyšského letiště do centra a chystali se na novoroční půlmaratón. Letos tak akční nejsme. Na Silvestra zůstáváme v Praze a já se od kolegy Jardy konečně nechal přemluvit k účasti na velmi tradičním Silvestrovském běhu Jardy Štercla v Riegerových sadech.

Angelika klečí u nohou Miroslava Tyrše.

Jde o běh malý jak distancí tak počtem účastníků. Ženy běží jeden velký okruh, což je 1,3km. Muži jeden malý a dva velké, což dělá 3,4km. Angelika sice brblá že na kilometr nemá ani smysl převlékat se do běžeckého, ale přesto jedeme, plán je plán. Je pravda, že toto není naše silná disciplína. Vytrvalostně jsme na tom dobře, ale tady je to o tempu a navíc v zimě, což není dobrá kombinace.
Registrace je v monumentální vinohradské sokolovně, na kterou máme oba tělocvičné vzpomínky z dětství. Dnes jsme tu ale dobrovolně a dokonce mezi prvními, díky čemuž dostávám krásnou startovní jedničku.
Jdeme si rozehřát tělo jedním velkým kolečkem, což nám současně poslouží k okouknutí trati. Trať je pěkná, členitá, žádné dlouhé roviny, plno zatáček a hlavně kopečků. Koho napadlo dělat v parku kopce? Hlavně ten poslední od Italské ulice zpět k sokolovně stojí za to. Pak ještě trochu poklábosíme a Angelika jde na start.

Start dětí a žen

Angelika finišující

Angelika zaběhla dobře, na vítězství to sice nebylo, ale i tak na kopcovité trati předvedla nadprůměrné tempo. Pak se odměnila horkým čajem a šli jsme sledovat start veteránů kde se účastnil Jarda.
Půl hodiny po veteránech přichází start nás, mlaďochů (všímám si, jak přibývá závodů kde už do mlaďochů nepatřím, takže tady rozhodně palec nahoru).

Startujeme

Při čekání na start jsem pěkně prochladl. Vyrážím velmi svižně, sice až ze zadních pozic, ale rychle se posouvám o pár míst dopředu. Trasu úvodního malého okruhu neznám, ale celkem mě nepřekvapuje, že je to do kopce a vzápětí z kopce. Po chvíli opět probíháme místem startu.

Do druhého kola

V druhém kole začínám mít potíže s udržením nasazeného tempa. Na rovině by to asi nebyl problém, ale roviny tu nejsou. Jasně cítím, že plíce nejsou na tyto přívaly studeného vzduchu zvyklé. Navíc nebylo chytré startovat bez rukavic, je několik stupňů pod nulou a ruce jsou ztuhlé a bolí. Kontrolní pohled na hodinky navíc odhaluje fakt, že nejsou zapnuté a tudíž si běh netrackuji. Nejspíš jsem je na startu ztuhlými prsty nezvládl zapnout. Napravuji to, ale vyloženě mi to kazí náladu a vyvádí mě to z tempa. 

Navíc je přede mnou nepříjemné, táhlé stoupání k sokolovně, trochu zvolňuji tempo, ale docela slušně kopec vybíhám.

V kopci k sokolovně

Ve třetím kole se vyloženě trápím. Plíce jsou zahlcené ledovým vzduchem a nefungují jak by měly. Snažím se držet v aspoň trochu svižném běhu, ale moc mi to nejde. Při druhém výběhu kopce těsně před cílem dokonce na chvíli přecházím do chůze. Sice jen na chvíli, ale stejně je to ostuda. Ale aspoň jsem tím ušetřil trochu sil, které se pak hodí v cílové rovince, takže jsem schopen zafinišovat.

Bez většího otálení mířím do celkem vyhřáté sokolovny a srovnávám se horkým sladkým čajem. Díky pozdě zapnutým hodinkám ani nevím jak jsem vlastně zaběhl. Těžkou hlavu mi to ale nedělá, tahle akce byla vyloženě společenského rázu. Nečekáme ani na tombolu ani na vyhlašování, loučíme se a vydáváme se k autu. U něj zjišťuji, že mám na sobě stále startovní číslo, které je na akcích tohoto typu slušné vrátit, takže si ještě vyšlápnu zpět do sokolovny, ať může být i příští rok někdo jednička.
Teď honem zpět domů pořádně se něčím prohřát, zítra nás čeká další slavná akce, domácí Novoroční běh Horními Počernicemi.

DETAILY BĚHU