Teď přes léto si od větších závodů dáváme pauzu a já se snažím dostat se zpět do svých obvyklých předcovidových obrátek. Ale když se v okolí objeví kratší akce pro dobrou věc, tak proč tam nezajít. V květnu jsme běželi pro kočičí útulek, teď se naskytla šance dát si závod u nás v Počernicích a to na podporu místního azylového domu, teď využívaného zejména ukrajinskými uprchlíky.
Akci pořádá místní triatlonový oddíl, což znamená, že mezi těmito namakanci nemám šanci uvažovat o dobrém umístění. Důležitější bude neublížit si, protože podmínky nečekaně zkomplikovalo počasí. Noc před závodem vydatně prší a déšť ustává až krátce před polednem, přičemž start je odpoledne.
Šestikilometrovou trať tvoří čtyři okruhy kolem rybníka zpestřené v každém kole výběhem prudkého lesního svahu a následně opět seběhem. To vše pochopitelně mimo asfalt, terén je čistě přírodní, což znamená spoustu bláta.
Na místě konání jsme včas, nejprve tedy pozorujeme kratší závody dětských kategorií. Účast na akci není příliš velká, zázemí je dimenzováno na mnohem větší událost která zde bude druhý den a to hornopočernický triatlon.
Samotná akce je slušná rasovina. Hned zpočátku pozoruji, že většina závodníků je o dost rychlejší než já. Tak jasně, jednak jsou to mladí triatleti a druhak řada z nich jde na poloviční distanci. Místem pravdy je vždy krátký lesní výběh. V prvním okruhu ho jakž takž vybíhám, v dalších dvou běžeckou část zkracuji ve prospěch chodecké, v posledním okruhu pak stoupání rezignovaně vycházím.
Seběh je také super. Sbíhá se zpět k rybníku a těsně před ním se odbočuje na cestu okolo. V prvním kole mi při změně směru podklouzne noha a mám co dělat abych neskončil v blátě. V ostatních kolech už si na to dávám pozor.
Opět si zde ověřuji, že kros není moje disciplína. Zlatý asfalt. Ale co, je to pro dobrou věc. Po čtyřech kolech ochotně opouštím trať.
Angelika finišující
Po doběhu chvíli mohutně vydýchávám, pak jdu nafotit finiš Angelice. Poté co trochu vychladneme a převlékneme se do suchého ještě ochutnáme něco z nabídky sponzorského občerstvení. Trochu zklamání zavládne u pípy s pivem, protože až po napití zjišťuji, že to je jakési ovocně ochucené nealko. No jo, nic na světě není dokonalé. Ale donut byl super.
Žádné komentáře:
Okomentovat