Polský noční narozeninový mejdan

Jak jsme se koncem dubna ocitli v polské Gdyni vím naprosto přesně. V novinách mi padl do oka článek, že České dráhy spouští "Baltic Express", to jest spojení, které několikrát denně jede mezi Prahou a severním Polskem, konkrétně Gdyní. A coby sběrač zajímavých závodů už mám plně rozvinutý návyk, že kdykoliv zaznamenám informaci že se někam lze snadno dostat, okamžitě pátrám, zda by se to nedalo využít k běžeckým účelům. Obvykle to jde.

A že se běží zrovna Angelice na narozeniny už je čistě náhoda. V tom počtu závodů to tak občas vyjít musí. Před dvěma lety jsme zase na výročí svatby běželi v Estonsku.
V pátek ráno tedy doma v Horních Počernicích sedáme na vlak a kolem čtvrté odpoledne vystupujeme na nádraží v Gdyni. Krátká procházka od nádraží dává tušit, že zdejší pobyt nebude o zkoumání historických architektonických skvostů, žádné tu nejsou. Gdyně je velmi mladé město, takže prakticky celá vypadá jako omšelejší Vršovice. Nějakých 24 hodin nemáme co na práci, takže čas trávíme vyzvednutím startovních čísel, posedáváním v restauračkách, konzumací smažených ryb a projížďkou na městských elektrokolech.

Startuje se za soumraku

Kolem šesté povečeříme těstoviny a před osmou vyrážíme na místo startu, na které celkem pohodlně vidíme z hotelového pokoje. Věnuji pozornost tomu, abych se správně oblékl. Na startu má být kolem osmi stupňů a během závodu půjde teplota ještě níž. Nakonec volím tři lehká trička, to prostřední s dlouhým rukávem. Osvědčilo se to, je mi příjemně chladno a nejsem těžký, jako bych si připadal s mikinou.

Nejde o úplně malý závod, startují víc jak čtyři tisíce běžců a organizátoři je raději do ulic města vypouští ve vlnách. My jsme v jedné z posledních, nakonec ale vybíháme také.
Už na prvních kilometrech je jasné, proč se zdejší půlmaraton běhá za tmy. Zkrátka stejně není na co koukat. Což mě přivádí k zajímavému paradoxu: toto je náš čtvrtý půlmaraton v Polsku, ještě jsme však neběželi městem za světla. Nejprve jsme si dali březnový půlmaraton krajinou přes kopec Ślęża, kde byl ve městě jen start a cíl. Pak jsme si dali plážový půlmaraton na helské kose, zcela mimo cililizaci. Městem vedl Vratislavský půlmaraton, ale tam jsme také nic neviděli, byl noční. A teď noční Gdyně. No nic, třeba někdy město uvidíme.
Až do osmého kilometru jde vesměs o běh po silnici dálničního typu, čtyři pruhy oddělené svodidly. Kolem silnice po obou stranách převážně železniční seřadiště, to jest spousty odstavených vagónů. Lepší to nevidět. Ale má to i své výhody. Člověk se aspoň může snadono soutředit sám na sebe a hlídat svůj výkon. Držím se v komfortní poloze s tempem kolem 5:15. Trasa je sice nudná, ale podmínky jsou ideální: chladno, dlouhé roviny, skoro žádné převýšení.

Až od osmého kilometru začne být trasa o něco atraktivnější. Kolem hlavního nádraží (Gdynia Główna) vbíháme zpět do centra města, poměrně rychle ho proběhneme a opouštíme ho opačnou stranou. Tato silnice mi ponejvíce připomíná pražskou Evropskou. Čtyři pruhy a po stranách převážně moderní kancelářské budovy a jiné velké stavby. Na třináctém kilometru obíháme místní fotbalový stadión a trasa začíná zvolna mířit k cíli. Kolem patnáctého kilometru začínám pomalu vyhodnocovat svůj výkon. Únava se dostavuje, ale současně konstatuji, že jsem tempo stále schopen držet, případně lehce navyšovat. Kousek před sebou vidím vodiče na hodinu padesát. Má kolem sebe chumel běžců, což mě vždy trochu dráždí. Jdu před něj a mám z toho dobrý pocit. S časem pod hodinu padesát jsem ani nepočítal.

Od sedmnáctého kilometru trasa konečně nabírá na atraktivitě. Na chvíli se dostaneme na něco jako místní nákupní bulvár, ta silnice připomíná ponejvíce pražskou Vinohradskou. Ale zase je celkem do kopce. Naštěstí ne na dlouho. Odbočujeme z ní a míříme seběhem k moři, poslední dva kilometry vedou po promenádě podél moře. Běžíme tedy místy, kde jsme odpoledne proháněli elektrokola a seděli tam v kavárně u dortíku a kávy.
Jak byla trasa zejména v první polovině zcela nudná, tak na posledním kilometru si organizátoři dali záležet. Pochodně podél cesty, barevná světla, čmoudíky, lasery, drony. Mně ale nejvíc těší, že jsem předběhl i dalšího vodiče na hodinu padesát. Jak byl start na etapy, tak jich je zkrátka víc. Cílem probíhám pár vteřin pod hodinu čtyřicet devět, což je mnohem lepší, než s čím jsem počítal. Hlavně šlo o běh bez krize, na kterém jsem postupně vcelku samovolně zrychloval. Tak to má být.

Rychle si jdu do úschovy pro batoh s mobilem a teplákovou bundou. Selfíčko je třeba, z tohoto nočního běhu moc jiných fotek nebude. Pak zpět k cíli a čekám na Angeliku. Té tma také prospěla, aspoň se nemohla zdržovat focením okolí a dokázala tak čas hezky stlačit pod dvě hodiny.

Angelika, medaile, termofólie

Dává se do nás slušná zima, takže se moc nezdržujeme upalujeme na hotel. Zítra v osm ráno nám z Gdynia Główna jede vlak zpátky do Prahy.
A víte co je na tom nejlepší? Ten vlak staví i v jiných poslkých městech a v těch se běhá také!