Účast na Magorově desítce byla na rozdíl od našich ostatních závodů plánovaná relativně na poslední chvílí a byla víceméně dílem náhody. Když to zde zkusím zrekonstruovat:
- "Co si dát nějakou delší projížďku na kole?"
- "Ok, říkala jsi, že bychom mohli dát i nějaký letní festival. Co to zkusit spojit?"
- "Jo, dobrý nápad."
- "A hele, Poděbrady. Festival Barvy léta. Je to tak akorát daleko. A hrají tam Tři sestry. Zpátky pak můžeme na kole."
- "Fajn, pojedeme".
- "A koukám, že se v rámci festivalu běží i desítka. Ideální."
- "Tak super!"
V sobotu ráno tedy sedáme na kolo, jedeme na naše počernické nádraží a sedáme na vlak na Poděbrady.
Počasí je sice téměř ideální na běžecký závod, na festival však o dost méně. Neustále pod mrakem a jedna přeháňka za druhou. Do Poděbrad je to vlakem hodina, z místního nádraží je to na festival u jezera sotva deset minut. Start a cíl závodu je před branami festivalu. Kola vážeme k dopravní značce v křoví a jdeme se nachystat.
Trať závodu je velmi nekomplikovaná. Od bran festivalu pár metrů k Labi a poté pět kilometrů po proudu. Potom otočka a totéž zpátky. Závod se jmenuje Magorova desítka na počest patrona a pravidleného účastníka ing, Magora, kapelníka Tří sester. Ten zrovna letos bohužel z důvodu zranění nestartuje, ale aspoň na úvod prohodí pár slov a ujme se role startéra.
Jako obvykle od sebe nemám žádná očekávání. Po nemoci na Islandu se snažím opět dostat do běžecké pohody a myslím že se daří, ale z hlediska tréninku jsem ve fázi pomalých klusů, takže od sebe nemohu čekat rychlost. Navíc včera jsem běžel jeden z těžších tréninků a cítím ho v nohách.
Navíc jde o desítku, čili distanci, kterou nyni vlastně neběhám. Mou poslední závodní desítkou byly
Běchovice 2022, od té doby jsem dvakrát vynechal kvůli rýmičkám. Letos se na ně pokusím vrátit.
Vybíháme. Je to tak trochu jako vždy. Ačkoliv plán je "Začnu zvolna, hodím se do běžecké pohody a pak budu zrychlovat", tak po pár set metrech po pohledu na hodinky zjišťuji, že jsem spíš v situaci "Vyrazil jsi jak magor, koukej zvolnit, v tomhle tempu desítku nedáš".
Nakonec se ustálím v tempu kolem pěti minut na kilometr a doufám, že ho dokážu udržet co nejdéle. Běží se po cyklostezce podél řeky. Jinak poměrně fádní běh nám zpestřují šneci. Každou chvíli sprchne, což je pro ně asi důvodem snažit se přeplazit z jedné strany cyklostezky na druhou. Je pak na běžci zda mu jde o každou vteřinku a běží přes mrtvoly, nebo zda se snaží vyhnout. Já patřím k těm druhým. Na otočce je k dispozici voda, beru si jeden kelímek a vydávám se zpět. Krize na mě sedá někde po osmém kilometru, poslední dva kilometry trochu zvolňuji. Na poslední pětistovce už je slyšet festivalové dunění. Cílem probíhám v čase asi 50:20, což je o dost horší než jak jsem desítky běhal dřív, ale o dost lepší než co jsem plánoval před startem.
Angelika si také zaběhla nad plán. Další dobrou zprávou je, že nám nikdo neukradl ani nevykradl kola, takže se můžeme jet ubytovat a zregenerovat na hotel, čeká nás kultura v podobě Alkeholu, Vypsané fixy, Mig21 a Tří sester.
Žádné komentáře:
Okomentovat