Tato zima je jiná než jsme zvyklí. Když jsme se v listopadu vydali do Itálie, mrzlo nám tam a byla tam větší zima než v Praze. Teď v lednu jsme se vydali do Budapešti a na startu máme pět pod nulou.
Zimní výpravy do hlavního města Maďarska se nám osvědčily. Maďarská běžecká komunita je aktivní a vymýšlí i v zimě zábavné akce. Před třemi lety jsme tu byli v únoru
na podzemním půlmaratonu a bylo to skvělé. Tahle akce je klasičtějšího rázu a protáhne nás předměstským podunajím, ale také má své kouzlo.
Název akce je "Zúzmara félmaraton". Pro ty, kteří nejsou tak dobří maďarštináři jako já: Zúzmara je jinovatka, námraza nebo též mrznoucí mlha. Tedy aspoň to tvrdí umělá inteligence. A félmaraton je půlmaraton, to je o něco jednodušší.
Do Budašti přijíždíme na lehce prodloužený víkend. V pátek po práci cesta, v sobotu relax v termálních koupelích, v neděli závod, v pondělí návrat do Prahy, to je už osvědčený scénář.
V neděli tedy brzy po snídani vyrážíme z centra Budapešti k předměstskému obchodnímu centru. Čísla se vydávají v supermarketu, zázemí akce je pak v nedaleké sportovní hale, start a cíl kousek od ní.
Před startem je kolem mínus pěti, v průběhu závodu teplota vyšplhá někam k nule. Není to pro nás žádný velký šok, v Praze je to tuto zimu podobné, naběháno už v tom máme dost. Není to teplota, při které by se dalo myslet na nějaké super výkony. Dýchání je složitější a máme na sobě minimálně čtyři vrstvy oblečení, které nasáknou potem a budou tížit. Stejně tak povrch nebude úplně ideální, kluzko rychlému běhu nepřeje. Závod tedy pojímám jako kondičně kontrolní. Zkrátka se dobře proběhnout a otestovat si, jak na tom jsem.
Organizátoři volí průběžný start, tj. vypouštění běžců po cca dvou vteřinách. Trasa totiž nevede po širokých bulvárech ale po úzkých chodnících a cyklostezkách, takže 1300 běžců hlavního závodu by je spolehlivě ucpalo a nedalo by se předbíhat.
Vybíháme tedy vedle zamrzlé vodní nádrže a první kilometry doopravdy vedou po chodnících podél hlavních silnic, občas podchody občas kruhové objezdy, trasa není příliš rychlá, ale baví.
 |
| Hned po startu |
Asi po třech kilometrech přichází nejzajímavější část trasy - přeběh Dunaje tam a zpět po dálničním mostě. Z chodníku po kterém běžíme se najednou stává oddělený cyklopruh, stoupáme do kopce a najednou jsme na mostě a svodidla nás oddělují od čtyřproudé dálnice. Pod námi Dunaj a na něm ostrovy. Kilometr a půl tam, pak seběh po schodech dolů, na druhé straně Dunaje pod mostem občerstvovací stanice, po druhých schodech nahoru a zase kilometr a půl podél dálnice zpět. Zajímavé.
Po třech mostních kilometrech se tedy vracíme zpět na zem a zbytek trasy pak vede převážně po cyklostezkách. Organizátoři si dali opravdu spoustu práce s přípravou trati. Sem tam se sice na asfaltu objevují zmrazky nebo trocha sněhu, ale žádným rizikem to nehrozí. Vzhledem k tomu, že kolem nás leží na trávě souvislá sněhová pokrývka je povrch opravdu luxusní a pořadatelé zaslouží respekt za přípravu.
Komplikovanější je to s občerstvením. Jak už to u zimních závodů bývá, kelímky s vodou nebo ionťákem jsou zkrátka ledové. V jednom případě zaznamenávám snahu nahřívat kelímky plynovými infrazářiči, ale k ničemu to není, obsah je stejně ledový.
Co se týče mého výkonu, jsem až překvapivě v pohodě. Běží se mi dobře, začal jsem zvolna a postupně vypínám hlavu a nechávám tělo ať si běží jak chce. Ve druhé půli zjišťuji, že výsledný čas asi vůbec nebude špatný ačkoliv mi o to předem vůbec nešlo. Je pravda, že s výjimkou schodišť na mostě přes Dunaj je trasa téměř dokonale rovinatá, bez převýšení.
Ani s blížícím se koncem na mě nesedá žádná krize. Spíš naopak, jsem až trochu zaskočen že běžím dost slušně aniž bych tlačil na pilu a připomínám si, že není cílem úplně se tu vyřídit a že klidně můžu zvolnit.
Cílem probíhám v čase 01:49 přesně, což se mi povedlo naposledy
loni v Gdyni, kde ale byly lepší podmínky a já na tu pilu vážně docela tlačil. Za mě dobrý. Na chvíli se jdu schovat do sportovní haly, protože na Angeliku budu muset chvíli počkat.
Doběhla po dvou hodinách a pěti minutách, tedy v celkem standardním čase. Tím mohu náš závodní otvírák roku 2026 prohlásit za úspěšně dokončený a můžeme se vrátit k termálnímu láznění, na což jsou tady v Budapešti také specialisté.
Žádné komentáře:
Okomentovat