Jak jsem byl nejrychlejším americkým Santou

Děti už jsou velké, na Ježíška dávno nevěří, každoroční předvánoční bláznění nás otravuje, tak jsme se letos rozhodli Vánoce zrušit a místo nich s dětmi odjet na poznávací, toulací a běhací dovolenou do Spojených států.

Čeští Santové na startu

Tak snadno však člověk Vánocům neunikne. Ač jsem pátral usilovně, tak pro týden, který trávíme v New Yorku, nebyl v okolí k dispozici jiný závod, než pětikilometrový Santa Run. Ten se koná na poloostrově Rockaway, což je nejvzdálenější místo, kam se lze v rámci New Yorku dostat z centra metrem.
Podmínky pro závod nemáme úplně ideální. Do New Yorku přilétáme ve čtvrtek odpoledne. Večer se mi nepodaří usnout, v pět ráno mě přestává bavit koukat do stropu, tak se jdu proběhnout. Pátek trávíme dlouhými procházkami po městě. Noc na sobotu už je o něco lepší, usínám v osm večer a budím se v jednu ráno, takže mám pár hodin naspaných. Ráno všichni sedáme na metro a s třemi přestupy jedeme víc než hodinu na Rockaway Beach.
Akci organizuje místní fitness centrum, ve kterém nafasujeme slušivé santovské kostýmky coby povinnou výbavu pro závod. Naše děti v pokročilé pubertě nemohou uvěřit, že si to opravdu hodláme obléknout a začínají se za nás stydět. Máme ještě hodinu do startu, tak si jdeme sednout vedle do kavárny na kávu a koblihu, a také se tam převlékneme do závodního.
Santovské kostýmy mají z běžeckého hlediska dost nevýhod. Kalhoty jsou dělané na tlusté americké Santy, takže bychom se do nich vešli dvakrát. Je pod nimi dost teplo. A z vousů má člověk za chvíli plnou pusu vaty.

Děti po drobném nátlaku akceptují roli fotografů, je to pro ně menší zlo, než kdybychom je nutili se takovéto akce aktivně účastnit.
Trasa závodu vede po promenádě podél pláže, pod kterou burácí vlny Atlantiku. Tlustý organizátor, taktéž v santovském, nám popisuje trať: "Poběžíte asi půl míle rovně, tam pak bude uprostřed cesty odpadkový koš, ten oběhnete, poběžíte zpět na start, pak asi míli na druhou stranu, zase oběhnete odpadkový koš a pak zpátky do cíle". Načež sedá na kolo aby nám dělal předjezdce a odstartuje nás.
Velmi rychle zjišťuji, že s vatovými vousy pod nosem se opravdu běžet nedá a stahuji si je na bradu. Zároveň jsem nucen konstatovat, že hned od prvních metrů závod vedu, což je pro mě nezvyklá situace. Přede mnou šlape tlustý Santa na kole a volá: "Go, Santa, go!" a za mnou dusá dav dalších fousatých figurek v červeném.

Do druhé poloviny

Blížíme se k plánované otočce. Santa organizátor zde zjišťuje, že mu jakýsi pořádkumilovný občan odtáhl koš z prostředku promenády ke kraji kam patří, signalizuje mi že ať se tady otočím a běžím zpět a s fuckováním a shitováním slézá z kola a instaluje koš opět na střed.
Já si držím tempo kolem 4:30 na kilometr a při obrátce vidím, že mě reálně mohou ohrožovat jen dva nebo tři další Santové, ostatní jsou opravdu výrazně pozadu. Řada Santů akci pojímá jen jako organizovanou kostýmní procházku, jiní jen lehce klusají.

Ve druhé polovině začíná být běh obtížnější. Je to proti větru, který mi svléká kostýmek. Byť mám vousy na bradě, stejně mi leze vata do úst. Dojíždí mě cykloSanta organizátor, který se zdržel na obrátce a opět mě mohutně povzbuzuje. Vzápětí zjišťuje, že mu zmizela i druhá obrátka, tak opět slézá z kola a naznačuje mi, ať kolo oběhnu. Což učiním a vydávám se na poslední kilometr a půl k cíli.
Na posledním půlkilometru slyším, že mě pozvolna dotahuje jiný Santa, kterého jsem měl celou dobu za sebou. Poslední minutu závodu trávíme bok po boku a nabývám dojmu, že kdyby chtěl, klidně jde přede mě, ale asi by se mu to zdálo neslušné. V cíli jsem těsně první já.
Jsem tak zahlcený, že mi chvilku trvá, než organizátorům dokážu do zápisu vyhláskovat své jméno. S těsně druhým Santou si pak chvilku sdělujeme dojmy. Oběma nám na trati kalhoty povolily v rozkroku, konstatujeme tedy, že to není ideální běžecká výbava. "Ale to nevadí, já v tom odpoledne půjdu surfovat", uzavírá to kolega.

Nezbývá, než chvíli počkat na Angeliku, která také doběhla na v první desítce:

Jdeme se podívat na pláž a vyfotit se s Atlantikem a pak zpět do fitka, kde je pozávodní párty s občerstvením, a kde mi také organizátoři předávají odměnu za první místo, což jsou jakési kremrole. 

První závod na americké půdě pro mě tedy dopadl velkým úspěchem, uvidíme, jak dlouho to vydrží.

DETAILY BĚHU