Loňský rok napověděl. Jak jsme si tak pomalinku v dětském tempu ťapali Stromovkou, elegantně nás předběhl chlapík naboso. Nadchlo mě to. Zastavil jsem, stáhl Mizuna i ponožky a zkusil to taky. Prvním pocitem bylo překvapení jak moc odlišné to je. Zapomeňte na běžný dlouhý krok. Tady se musí pomalu a opatrně. S povrchem zpočátku problém nebyl. Čistý rovný asfalt nepředstavoval žádné nebezpečí, takže jsem si po chvíli zvykl, přestal úzkostlivě hlídat dopad a srovnal krok s obutým zbytkem rodiny. Běželo se mi dobře, jasně, občas jsem musel řešit drobný kamínek přilepený k chodidlu, ale celkem to nestálo za povšimnutí.
![]() |
Na dobrém asfaltu je bosoběh radost |
![]() |
Na kostkách je to horší |
![]() |
Obutí spoluběžci |
Takže v sobotu nás čekala cesta na Výstaviště, kde jsem asi 10 minut před startem zul boty a všichni jsme se zařadili do koridoru. V davu obutých neběžců jsem zase budil pozornost a dělal jsem že neslyším poznámky okolo. Starosti mi trochu dělal povrch prostoru startu, protože ve spárách dlažebních kostek občas probleskovalo něco co jsem považoval za střepy, takže jsem si dost dával pozor kam šlapu. Starosti zmizely jakmile jsme se dostali z areálu Výstaviště do Stromovky. Krásný čistý asfalt je pro bosoběh ideální. Paradoxně asi lepší než tráva, protože v té bych se bál skrytých, neviděných záludností. Jasně, nebyl to běh na výkon ani na objem, ale užitečná zkušenost. Navíc mi udělali radost pořadatelé změnou trasy, na které tentokrát nebyl štěrkový úsek jako loni. Třeba si kolegové bosoběžci stěžovali. Nohy tento běh zvládly velmi dobře, až na pocit tak trochu "ošmirglovaných" chodidel jsem nepozoroval žádné následky.
Takže je to jasné - příští rok tam budu opět bosoběžec mezi botoběžci!
Žádné komentáře:
Okomentovat