Po slabším roce s nadějí do nového

 Je to tak, uplynulý rok 2024 z běžeckého hlediska za moc nestál. S o to větší nadějí vyhlížím ten nový.

Příčin je celá řada. Proberme si je postupně:

1. Zdraví

Sice se mi (klepu na dřevo) i nadále vyhýbají zranění, ale o to víc loni bylo podezřelých rýmiček/chřipek/covidů. Přinejmenším jednou v únoru a jednou v listopadu. Po mnoha letech, kdy jsem byl oprávněně hrdý na silnou imunitu a tyto věci se mi zcela vyhýbaly, je to dost nepříjemná změna. Buď se změnilo okolní prostředí a ve vzduchu je toho víc, nebo se zhoršila má imunita, nevím. Rozhodně tomu nepomáhá ani můj hloupý přístup "Když už nemám horečku, tak můžu jít běhat". Vždy si tím prodloužím rekonvalscenci o dalších pár týdnů.

Ale život mi nekomplikovaly jen tyto "klasické" nemoci, ale i banálnější nachlazení, kvůli kterým jsem loni přišel minimálně o dva závody, a to záříjové Běchovice a prosincové Polsko. Asi budu muset něco změnit.
V ideální formě nejsem ani teď a i proto do Novoročních Počernic nejdu naplno, ale budu ctít název "Poklusem do Nového roku" a trasu jen odklušu Angelice po boku.

Zatímco před rokem jsme na startu měli kolem deseti stupňů, dnes je na nule a trasa místy řádně klouže. Kdybych běžel naplno, asi by to mohl být problém, v klusu to až tak nevadí.

2. Jiný sport

Ale abych si zde jen nestěžoval na nepřízeň osudu - méně běžeckých kilometrů a slabší forma jsou i důsledkem toho, že jsem často před během upřednostňoval jiné aktivity, například kolo. Za loňský rok mám naježděno 1900 kilometrů, což je asi rekord. Z velké části je to o ježdění do práce, přičemž když jedu na kole do práce a z práce (30 km), tak už ten den pochopitelně nejdu běhat. Loňský rok byl asi první, kdy mám víc naježděno než naběháno. A protože se s Angelikou věnujeme i několikadenním dálkovým cyklovýletům, na běhání zkrátka zbývá méně času.

3. Energie

Nic naplat, snažím se žít aktivně a dopřávat nám dostatek zážitků, na ty člověk ale musí vydělávat a práce stojí spoustu energie. Té navíc asi ubývá i s věkem. A tak občas zkrátka jen odpočívám a věnuji se pasivním zábavám. 

A jak se mi tedy loni vedlo na závodech? V březnu, krátce po mém únorovém covidu, jsme si zajeli běžkovat do Švýcarska, což byl z mnoha důvodů zvláštní zážitek, zvlášť v tom, že původně mělo jít o půlmaraton, ale vlivem zkrácení trati kvůli oteplení z toho byla sotva polovina.
Následně jsme běžky vyměnili za běžecké boty a dali si dva půlmaratony v Čechách, Vysoké Mýto a Přibyslav. Výsledky byly dle očekávání průměrné, jarní kilometry zkrátka chyběly.

Druhou polovinu roku jsme zahájili zážitkovým výletem do Irska na ostrov Achill. Závod jsme si tam zaběhli krásný, ale čas byl ještě slabší než na jaře. Zde je ale na vině i trať, závod byl dost kopcovatý. Poslední prázdninový den nás pak zastihl v Chomutově, kde jsme si dali místní městský půlmaraton. Z něj jsme odjížděli opravdu nadšení, a o náš výkon zde vážně nešlo. O ten jsme se v srpnu na dost technické trati ani nesnažili. Následovala dovolená ve Španělsku, po které se mi potvrdilo, že mi nesvědčí přesuny z horka do chladu - zdraví mě nepustilo na start Běchovic. Chuť jsem si spravil v říjnu, kdy se mi celkem povedl půlmaraton v Třeboni. 

Co si tedy přát do Nového roku, když už ho tradičně trávíme na kopcovité počernické trase? Přát si víc zdraví je nyní jaksi aktuálnější než kdy jindy. Plánů na letošek máme dost a kdybychom je museli rušit, dost by mě to mrzelo. Tak uvidíme jak vyzní článek, který sem napíšu přesně za rok, věřme, že bude pozitivnější.
Běhání zdrar a zdraví především!