neděle 20. října 2024

Třeboň bez rybníků, zato s bublinkami

Letošní rok není běžecky ideální, to jsem psal už dříve. Zima a jaro byly zdravotně i běžecky nevalné, což vyvrcholilo jarním covidem. V duchu jsem letošek závodně odpískal a smířil se s tím, že půlmaratony budou zkrátka jen o účasti a zážitku, dobrý čas asi nezaběhnu. I tréninkové kilometry šly razantně dolů, o to víc jsem ale zařazoval kola nebo odpočinku.

Když jsem na jaře plánoval kam pojedeme běhat, Třeboň jsem tam dával s tím, že "tady by to mohlo jít". Rovina, podzim, takže by nemuselo být horko... Vždycky se ale najde nějaké ale. V září jsme si dali dovolenou v horkém Středozemí a návrat do prochladlého baráku v deštivé Praze vedl k otravným rýmičkám, kvůli kterým jsme museli odpískat pravidelné Běchovice. Do Třeboně už jsme sice jeli celkem zdraví, ale opět bez pořádné kilometráže v nohách.
Závodní ráno jsem nám trochu zkomplikoval špatnou přípravou. V hlavě jsem měl "start je v deset jako skoro všude", takže po deváté jsme opustili hotelový pokoj, odhlásili se a následně postávali na podezřele prázdném a velmi chladném náměstí. Nebylo těžké zjistit kde je chyba - start je až v 11:15. Ok, takže ještě hodinka posedávání na recepci. O něco dřív startují maratonci, tak aspoň máme na co koukat zachumlaní pod dekou ukořistěnou ze židle hotelové restaurace. Mezitím se i trochu oteplí, tak  stíhám vyměnit čepici za čelenku.

Nakonec se startu dočkáme i my. Jsem až překvapivě klidný. Nemám vůbec žádná očekávání, chci jen běžet chytře, tak, abych se v závěru netrápil a neodpadal. Úvod tomu přeje. První dva kilometry jsou převážně na dost úzké cyklostezce a půlmaratonců je hodně přes tisíc, takže se moc nedá předbíhat.
Jakmile se dostaneme na normální silnici, dělám si kontrolu situace. Mám pocit že mi běh trochu drhne, není to komfortní. Toho jsem si ale všiml už minule v Chomutově - trvalo mi pár kilometrů, než se tělo v běhu srovnalo a zvyklo si. Naštěstí to časem přichází i zde, nacházím si své tempo a je mi v něm vcelku dobře. V dálce před sebou registruji vodiče na hodinu padesát a soudím, že držet se kolem něj je docela rozumné.
Asi po pěti kilometrech se ze silnic dostáváme do lesů, kde strávíme téměř celý závod. Je to prostředí běžecky příjemné, ale poněkud fádní, není moc na co koukat. Nejvzrušivějším momentem je asi situace, kdy se na polovině trasy asfaltový povrch změní na panelovou dvojstopou cestu s přírodním povrchem uprostřed. Jelikož se mi běží dobře a začínám věřit v rozumný čas, držím se na rychlém betonu raději než na pomalejší trávě.
Má to ale i nevýhody. V jednu chvíli se v zamyšlení dostanu příliš blízko kraje panelu a došlápnu na hranu. Ostře se mi prohne kotník a jen tak tak, že neskončím v kuriozitách závodu s titulkem "na zcela rovinatém půlmaratonu s pevným povrchem si dokázal zlomit kotník". Naštěstí to nějak vyberu, ale chybělo málo. Dál se raději držím uprostřed panelového pruhu.

Angelika fotila. Stromy, stromy, stromy...


Lesy opět opouštíme dva až tři kilometry před koncem a míříme zpět do města. Zde také přichází klíčový moment z hlediska mého umístění. Je tu poslední klasická občerstvovačka a já soudím, že si můžu dovolit jí vynechat. Vodič na hodinu padesát jí se svou skupinkou poctivě využívá, takže se dostávám před ně a poprvé se mě zmocňuje závodní vzrušení - čas pod hodinu padesát jsem letos ještě nezaběhl, to je šance. Jsem rozhodnutý už je nepustit zpět před sebe a zrychluji, možná až zbytečně. Z posledních kilometrů si tím dělám poněkud bolestivou záležitost, ale o tom přeci závody jsou.
Pár set metrů před cílem na kraji Třeboně se rozdávají kelímky se sektem, ale s vidinou slušného času vynechávám i toto občerstvení. Navíc budu řídit. Probíhám radniční branou na náměstí a mířím do cíle.
Selfíčka mi už začínají jít

Čas lehce nad 1:49 je nad očekávání, takže jsem zcela spokojený. Angelika se zdržela focením, navíc se u sektu marně domáhala jahod, takže doběhla se zpožděním, ale také spokojená.





Výlet to Třeboně se tedy vydařil. Sice jsme neviděli ani moc rybníků ani kapry jak by se zde čekalo, zato spousty stromů, ale nevadí, zaběhali jsme si hezky.

Žádné komentáře:

Okomentovat