Desítka s Magorem podruhé a lépe

Rok se s rokem sešel my se vcelku na poslední chvíli rozhodli zopakovat si loňský scénář a vyrazit do Poděbrad na festival. Sám o sobě by nás hudební festival asi nezlákal, ale protože krom koncertů pořádá i běžecký závod "Magorova desítka", dává nám to smysl. Navíc jsou Poděbrady v ideální vzdálenosti na oblíbenou dopravní kombinaci "vlakem tam, na kole zpátky".

Závod je zpestřený tím, že je pořádán na počest zakládajícího člena Tří sester baskytaristy Ing. Magora, který ji také každoročně běhá. Loni mu to z důvodu zranění nevyšlo a pouze se ujal role startéra, letos už běží. Naskýtá se mi tedy jedinečná příležitost zvednout si sebevědomí tím, že předběhnu jednašedesátiletého punkrockera, který jde na rozdíl ode mně po závodě do práce, protože ho čeká koncert, na kterém budu coby host.

Trasa se od loňska nezměnila

V jednu hodinu po poledni tedy vystupujeme z vlaku na poděbradském hlavním nádraží a na kolech rovnou jedeme na druhý břeh Labe, kde se koná festival Barvy léta a také závod. 

Místo na zaparkování jsme našli snadno

Naše loňská účast na Barvách léta byla dost poznamenána počasím. Závod se konal zrovna v pauze mezi dvěma dešti a my na cyklostezce kličkovali mezi šnečky a žížalami. Na festivalu jsme se pak akorát najedli a zhlédli půl koncertu Vypsané fixy než nás to přestalo bavit a zmoklí jsme šli na hotel. Letos déšť nehrozí, je hezký letní den s teplotou kolem 25 stupňů. To na závod sice není úplně ideální, ale na desítce se to dá přežít.

Čas zbývající do startu trávíme postáváním ve stínu a sledováním dětských závodů, které ze stanu pořadatelů sleduje a komentuje i frontman Sester Fanánek. Ten s námi ze známých důvodů rozhodně nepoběží. 

Startujeme. Jak asi víte, desítka není moje úplně oblíbená distance, i proto jí moc neběháme. Odběhnout jí dobře zamená běžet jí z velké části anaerobně, čili "na krev", což je nepohodlné. Do toho stavu se chci dostat až ve druhé polovině, proto se snažím začít volněji. Samo mi to nejde, musím si tempo hlídat na hodinkách a cíleně se brzdit. Nakonec stabilizuji tempo na zhruba pěti minutách na kilometr. Trasa vede celkem nevzrušivě a bez převýšení podél řeky, jen je občas zpestřena lávkami přes potůčky vlévající se do Labe. 

Na obrátce na pátém kilometru do sebe hodím dva kelímky vody, chvilku poté potkávám v protisměru Angeliku, která mě stíhá vyfotit. Druhá polovina je náročnější. S vědomím blížícího se cíle zrychluji. Na cyklostezce také houstne provoz a běh nám komplikují skupinky lidí na procházce a elektrocyklistů. Na posledním kilometru už je slyšet basové dunění z festivalu. Cílem probíhám v čase 48:13, což je rozhodně jeden z lepších časů na desítce. Změna v přístupu k tréninku, kterou jsem zavedl zhruba před rokem, zřejmě nese ovoce.

Já jsem to rozmazané vzadu.

Ing. Magor finišuje pět minut po mně.

Angelika finišuje jen o chvíli později.

Oproti loňsku jsem zlepšil čas o dvě minuty, což je příjemné zjištění. Stejně jako to, že teď můžeme vyrazit bez výčitek porušovat životosprávu na festival. A že nás zítra čeká dlouhá jízda na kole domů. Zkrátka léto jak má být.