Ale co bolí to přebolí. A poučení z neúspěchu je možná cennější než dobrý čas, který jsem mohl zaběhnout. Hlavní závěr byl: bral jsem to až moc vážně. Místo abych nechal tělo v klidu doléčit chřipku, hned po dobrání antibiotik jsem začal pomalinku pobíhat, jen abych byl co nejdřív ve formě (CHYBA!). Regenerace pak trvala mnohem déle, než kdybych oslabené tělo ještě pár dní nechal odpočívat. To vedlo k tomu, že jsem se stále necítil v pohodě a jak se maratón blížil, byl jsem z něj čím dál nervóznější, protože jsem tušil, že na něj nejsem připravený. Přesto jsem se rozhodl běžet (DALŠÍ CHYBA!). A pocit že poběžím i když na to asi nemám mě bezprostředně před startem vystresoval ještě víc (A JEŠTĚ JEDNA CHYBA!), takže jsem si rozhodil zažívání, a na start jsem šel s prázdným, překyseleným žaludkem a lehce zdehydrovaný. To nemohlo dopadnout dobře, a také nedopadlo.
V týdnech po maratónu jsem se tak hlavně dával do kupy. Běhání jen tak na pohodu, ježdění do práce na kole kdykoliv to šlo a odpočinek. Taky služební cesta do Anglie. A postupně jsem nabíral sílu a chuť dát si kontrolní závod. Volba padla na Půlmaratón údolím Moravské Sázavy v Zábřehu na Moravě. Důvodů pro tuto volbu se sešlo hned několik. Líbil se mi poetický název slibující běh pěknou krajinou, do Zábřehu z Prahy vede luxusní vlakové spojení a navíc Zábřeh dobře zapadá do mé snahy zkompletovat si abecedu.
První občerstvovačka
Ráno Angelika zjistila, že ji bolí v krku a že se na běh necítí. Smůla. Na snídani jdeme s tím, že asi poběžím jenom já, byť taky budu startovat s lehkou rýmičkou. Zatímco se na místě registruji a převlékám, Angelika začíná váhat. Dvacet minut před startem se rozhodne že běží taky. Opatrně naznačuji, že běžet pokud člověk není fit už jsem zkoušel a úplně ideálně to nedopadlo, ale je si jistá že to zvládne. Zatímco se převléká, uvažuji o tom, že je fajn mít ženu pošahanou stejným způsobem jako jsem já, na druhou stranu ale občas může být praktické, když má alespoň jeden z nás rozum...
Kdesi na trati
Za vesnicí Nemile mezi čtvrtým s šestým kilometrem výrazně stoupáme, ale daří se mi držet tempo. Cesta vede po pěkně asfaltce chvilkami podél řeky, častěji podél železničního koridoru, který každou chvilku podbíháme, přičemž se trasa zajímavě klikatí a vlní. Rozhodně nenudí.
Jinde na trati
Po klikaté, delší první polovině následuje smyčka vesnicí Hoštejn, po které následuje kratší, přímější polovina zpět.
Kdesi na Moravě
Jdu si opláchnout obličej, trochu si vydechnu a jdu nafotit Angelice finiš.
Angelika finišující
Akci jsem pro tento mentální restart zvolil dobře. Půlmaratón údolím Moravské Sázavy je skvělý nízkorozpočtový běh krásnou krajinou, ne zcela lehký, pokud chcete rovinu, tak radši běhejte centry měst, ale ani přehnaně těžký. Zkrátka takový mile členitý. Organizátorům za něj patři velký dík.
Vysprchovat, převléknout a hajdy na vlak do Prahy
DETAILY BĚHU
Žádné komentáře:
Okomentovat