Severský dvojzávod, část druhá, finské Espoo

Po povedeném závodě v estonském Talinnu na místě ještě pár dní zůstáváme a věnujeme se regeneraci a turistice. Důvod je jasný, Talinn je zajímavější než přes záliv ležící Finsko a také provozně levnější. Do Finska se tedy přesouváme až ve čtvrtek, dva dny před druhým závodem a to pochopitelně lodí, jinak to smysl nedává.

Finský závod se koná v Espoo, které s Helsinkami tvoří jakési dvojměstí, něco jako u nás Brandýs nad Labem a Stará Boleslav, nebo Liberec a Jablonec. Podobně jako mezi Libercem a Jabloncem jezdí tramvaj, tak mezi Helsinkami a Espoo jezdí metro.
Espoo je jistě báječné místo pro život, turisticky ale moc nenabízí, nepočítáte-li nekonečné parky, cyklostezky a dlouhatánské pobřeží se spoustou malých zálivů. Civilizace zde má podobu moderních skleněno-betonových staveb a nákupních center. Finsko vůbec působí dojmem že je vymyšlené tak, aby místní museli co nejméně chodit ven, pokud nechtějí.
Hotel kde bydlíme nabízí zápůjčku kol zdarma, což rádi využíváme, i když jsou tedy poněkud za trest. Těžká, bez přehazovačky, brždění šlápnutím dozadu... i tak si na nich ale dáme okruh okolím spojený s vyzvednutím startovních čísel.

Akce se jmenuje Rantamaraton, přičemž ranta je finsky břeh či pobřeží. My se pochopitelně chystáme na poloviční distanci. Na rozdíl od Talinnu, kde jsem byl předem rozhodnutý zabojovat o dobrý čas pokud se na to budu cítit, tady vím předem že pojedu na půl plynu. Tělo je stále trochu v únavě a trať ani není nejvhodnější pro vyloženě tempové pojetí.
Start je krátce po obědě a z hotelu to tam máme asi tři kilometry, ideální distance pro pomalé kolo.

Stejný nápad jako my tu dostala spousta lidí a většina přijela na o dost lepších kolech, takže se moc nemusíme bát že by ta naše třeba zmizela.

Start a cíl jsou v místní čtvrti Otaniemi, start na hlavní silnici vedle sportovišť, cíl na atletickém oválu.

Počasí máme příjemné, není to chlad vhodný pro ostrý běh, ale máme kolem 20 stupňů, polojasno, svěží větřík. Ideální pro poznávací proběhnutí.

Trasa závodu

Startujeme. Dle předchozího plánu nasazuji volné tempo kolem 5:30 a nikam nespěchám. Trasa je vedená tak, aby co nejméně narušovala chod města, většinou jsme tedy na cyklostezkách, chodnících či přírodních pěšinách. Silnice je tu jen naprosté minimum.
Náš start je čistě jen pro půlmaratonce, maratonci jsou na trati již přes dvě hodiny. Po několika kilometrech se ukáže nevýhoda tohoto způsobu organizace závodu. Dobíháme maratonskou skupinku kolem vodiče na pět hodin a je dost problém se na úzké stezce dostat před ní. Unavení maratonci nemají moc snahy uhýbat a nás, o dost rychlejších půlmaratonců, je opravdu hodně. Naštěstí nespěchám a zdržení mi vůbec nevadí. 
Angelika si také běží celkem na volno, takže u toho fotí.

První, méně zajímavá třetina trasy vede vnitrozemím po cyklostezkách podél dálnice směrem k moři. V této části není až tak moc na co koukat, ale na základě studia trasy vím, že přijdou hezčí úseky.
Podél moře to je opravdu luxus. Fjordy, jachty, honosné vily, komfortní pěšiny, ať už asfaltové či přírodní, zkrátka finská Riviéra.

Poslední třetina vede opět po cyklostezkách podél dálnice, a zajímavé na ní je to, že vede přes několik ostrůvků, které tvoří hranici mezi Helsinkami a Espoo. Na posledním z nich je dokonce stanice metra. Kouzelné.

Poslední kilometr je na sever do Otaniemi, běžíme zase mezi prosklenými výškovými budovami a silnicemi. Probíháme místy kde byl start, cíl je jen o pár metrů dál na oválu.
Cílem probíhám v pohodě. Ke konci závodu jsem ještě jaksi samovolně zrychloval, cítil jsem, že tělo je v klidu. Pak už jen obvyklý scénář převzít medaili, pobrat co mi nabízejí, trochu se napít a fofrem do úschovy pro batoh s mobilem, abych mohl nafotit Angeliku.
Ta dobíhá nedlouho po mě, nakonec to nepojala až tak odpočinkově jako já.

Tím úspěšně završujeme svou dvojzávodní dovolenou na dalekém severu. Zbývá už jen hodit na sebe teplákovky a zpět na hotel, zítra nám dovolená končí a vracíme se domů.