pondělí 4. ledna 2016

Náš dlouhý Nový rok, část druhá: Počernice

V minulém článku jsme skončili naším návratem z novoročního půlmaratónu zpět na curyšský hotel. Bylo kolem půl čtvrté ráno, sice jsme byli trochu utahaní z nočního běhu, ale stále ještě plní adrenalinu a endorfinů, takže při síle. První tramvaj směr letiště jela v pět ráno, což nám dávalo hodinu a půl na zcivilizování se, pobalení a krátký odpočinek. Chvilku před pátou hodinou už stojíme na zastávce, čekáme na tramvaj a konstatujeme, že posilvestrovský bordel je úplně stejný v Curychu i v Praze. Tma, mlha, lidé vracející se z flámů, čety metařů a úklidových vozů. První novoroční tramvaj je tak plná, že si zpočátku ani nesedneme. Když opustíme centrum a tramvaj se vyprázdní, sedneme si a pustíme se do housky se sýrem, kterou jsme na hotelu nafasovali coby snídani. První letošní jídlo.
Krize na nás padá kolem půl sedmé na letišti. Opravdu intenzivní únava a potřeba zavřít oči a trochu se prospat. Bráníme se tomu, bylo by hloupé nechat si uletět letadlo a nestihnout další závod.
Trochu se probereme v letadle. V Airbusu A319 je nás odhadem 15, takže nikdo neprotestuje, když si sklopím sedadlo co to jde a na chvilku zavřu oči. Káva taky pomůže a krátce před devátou ráno jsme v Praze zase celkem svěží. Praha nás vítá teplotou pod bodem mrazu a sněhovou nadílkou.
V autě u letiště máme strategicky sbalené batohy s čistým běžeckým oblečením, takže můžeme rovnou na start. Jak se ale blížíme zcela volnou Prahou k Počernicím, zjišťujeme, že stále ještě máme půlhodinu k dobru, tak se stavíme doma, převlékneme se z cestovního do běžeckého a jedeme na start z tepla domova.
Jak se ukázalo, pořadatelé během roku nezaháleli a inovovali. Na první pohled nás na startu zaujme oranžový stánek časomíry, to tu nikdy nebylo. Jsme zvyklí na bývalého starostu se stopkami a s kolegyněmi, které čas zapisovaly. Inu, popularita novoročního hornopočernického roste, tak i toto muselo přijít. Aspoň že retro vázací textilní čísla zatím zůstávají, stejně jako formát, tedy 6,3km pro muže a polovina pro ženy.
Fronta na číslo a na čip
Až z dalekých Čakovic dorazil kamarád Honza i s větší částí rodiny, takže čekání na zpožděný start nám pěkně ubíhá.
Okamžiky před startem
Start je zde hrozný fofr. Bývalý starosta ho provede stylem: "Tak co? Jsme všichni? Tak teda... teď!" A běžíme.
Do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, jak s tímto během naložit. Je jasné, že po zcela probdělé noci se svižným půlmaratónem v nohách nemám šanci vylepšit loňský čas. Ale je to závod, tak běžím co to dá. Start je z kopce a je to krátký závod, čemuž odpovídá tempo 4:12 na prvním kilometru. Druhý kilometr je naopak do kopce a zde se už naplno projevuje nedostatek síly, tempo letí dolů a řada lidí mě předbíhá.
Angelika v cíli
Na tomto místě se obvykle zamýšlím nad čerstvě zesnulým rokem. Co z mého běžeckého roku vypíchnout?
  • Byl jsem zdravý. Nemusel jsem odříct žádný závod z důvodu zranění či nemoci.
  • Posunul jsem osobní rekordy. Na desítce hned dvakrát, na půlmaratónu jednou.
  • Vynechal jsem maratón. Zkrátka se mi do něj nějak nechtělo. Letos si to vynahradím.
  • Běhy krásné. Půlmaratóny z Říma k moři, napříč Hvarem, Českým rájem, okolo welšského poloostrova
  • Běhy protrápené. Ďábelsky těžké Labské pískovce, hrubě nezvládnutý noční Záhřeb
  • Běhy úspěšné. V Milovicích na bedně, osobák v Karlových Varech, další osobáky v Železnici a v Lovosicích
  • Posun v půlmaratonech podle abecedy. Zbývají už komplikovanější písmenka. Pokud by někoho napadlo, jak se zúčastnit půlmaratónu v místě od X, Y nebo Q aniž bych musel opustit Evropu, rád si nechám poradit.
  • Můj průměrný běh roku 2015 se příliš nelišil od roku 2014: měl 11,01km (roku 2014 to bylo 10,9km) v tempu 5,22 (roku 2014 to bylo 5,21). Roku 2014 v tom však byly 4 maratóny, což statistiky trochu zkresluje.
  • Naběháno 2256km (roku 2014 2311km), strávil jsem tím 202 hodin (roku 2014 206 hodin) na 205 výbězích (roku 2014 212 běhů)
  • Stále mě to baví
A to je hlavní. Baví mě to i teď, když se nehorázně trápím v druhém kole a tělo protestuje a vyhrožuje stávkou.

V cíli
 Jsem v cíli, druhý závod letošního roku je za mnou ještě před polednem. Dost mě překvapilo, že jsem se letos na Počernicích zlepšil o 25 vteřin, Curychu navzdory. Takže forma by tu do nového roku byla. Jen tak dál!



Po doběhu ještě chvíli popovídáme s Honzou, ale brzy se do nás dá zima, tak vyrazíme domů. Zbytek Nového roku trávíme pospáváním u televize s pocitem dobře odvedené práce.


DETAILY BĚHU