Angelika tentokrát před běžeckým zážitkem dala přednost vypravování dětí na tábor, tak jsem vyrazil jen s Honzou z práce, který Žebráckou pětadvacítku běžel už dvakrát a nedá na ni dopustit. Konečně se vyhrabal ze zdravotních trablů, což znamená, že skončilo období, kdy jsem ho na závodech porážel a pohybujeme se v době, kdy jsme si srovnatelnými soupeři. Brzy zas nastane standardní období, kdy mi bude s přehledem utíkat.
Dva fešáci na startu |
Na startu |
Město Žebrák nás přivítalo jasnou oblohou a teplotami kolem pětadvaceti stupňů, takže jsem s výbavou neprohloupil. Jen jsem podcenil slunce a nechal doma svou bílou kšiltovku, což jsem poté odnesl spáleným čelem.
Rychle jsme vyřídili registraci, nafasovali pamětní trička a u auta se převlékli do závodního. Potom chvilka předstartovního zevlování, pozorování známých běžeckých tváří, preventivní vyřízení tělesných potřeb a jde se do boje.
Na úvod se běží dvě kolečka kolem místních paneláků a pak se vyrazí ven z města do kopců. Zpočátku nikam nespěchám, ale i tak jsem o něco rychlejší než jsem si před startem sliboval. To je taková moje klasická bolístka, že když jsem plný síly, neovládnu se a běžím nad plán.
Zklidním se a zvolním krátce po výběhu z města. Najednou jako by běh šel nějak ztuha, lehkost prvních kilometrů je pryč. Chvilku dumám čím to a pak si vzpomenu na profil trati. No jo, stoupáme. Zatím jen lehce, takže okem to není vidět, ale nohy to cítí. Po chvíli se dostáváme do lesa, kde je příjemnější vzduch, ale také strmější silnice. Ale pořád se to dá příjemně běžet.
Druhé kolečko městem. Zatím dobrý. |
Než se dostaneme na desátý kilometr na nejvyšší bod trati, ještě se s Honzou dvakrát nebo třikrát předběhneme.
Na desátém je první občerstvovačka, kde využiji jen houbičku na otření zpoceného obličeje a mažu dál, Honzu mám v patách. Stoupání se konečně mění v klesání, příjemná změna. Ale úleva to není, protože ruku v ruce se změnou sklonu dochází i ke zvýšení tempa. Naše skupinka navyšuje rychlost někam na 4:50 na kilometr. Vyšší rychlost také trhá závodní pole. Najednou mi pár lidí přede mnou začíná vadit a jdu před ně. Tempo zvýšil i Honza a přežene se přede mně. To je naposledy co se měníme. Od této chvíle mu koukám na záda a to ze stále větší dálky.
Najednou jsem na trati sám. Honza dost přede mnou a poměrně dlouho za mnou nikdo. Běžím si svůj sólo běh a baví mně to. Trať je členitá, chvíli asfalt, chvíli příroda, kolem lesy, stále lehce z kopce. Super.
Někde na osmáctém se dostáváme z lesů zpět na asfalt a do civilizace. Tempo se ještě navyšuje a já začínám mít pocit, že už by se mi docela hodil konec. Na dvacátém je poslední občerstvovačka. Beru si kelímek ionťáku, ale protože nezvolňuji tempo, z větší části si ho vybryndám na obličej a tričko.
V cíli |
Honzu už před sebou vidím jen na dlouhých rovinách, má na mně tak dvě minuty. Konečně jsem zpět v Žebráku. Ještě jedno stoupání městem a cílová rovinka. Mám to za sebou. Neodpustím si pár oslavných gest, čas vůbec není špatný, celková rychlost 5:08, to je na úrovní mých nejlepších, zcela rovinatých půlmaratónů, takže paráda. Není nad to mít se za kým hnát.
Vyměníme si s Honzou dojmy z běhu, dáme jedno nealko pivo a zpět do Prahy. Teď jen se zamyslet, kde zkusit ten rovinatý, rychlý půlmaratón a otestovat formu...
DETAILY BĚHU
Žádné komentáře:
Okomentovat