Předvánoční kroužení kolem Boleváku

Na podzim se mi do hlavy vtírala neodbytná myšlenka, že letošnímu roku cosi chybí. Až jsem na to přišel: druhý maratón. Správný počet maratónů pro hobíka mého formátu je dva ročně, jeden na jaře, druhý na podzim. Jarní jsme si odbyli v létě v Petrohradu, podzimní si dám v zimě v Plzni.

Tam kdesi za námi je rybník Velký Bolevec

Volba padá na Vánoční maraton kolem Boleváku. Není to daleko, jedná se o tradiční a tudíž prověřenou akci a v Plzni jsme ještě neběhali. Navíc si vyzkouším nový formát: třináct tři a čtvrt kilometru dlouhých koleček. Mým maximem na maratonu dosud bylo šest okruhů v Ostravě.
A stejně jako loni v Žilině i letos bude víkend před Vánoci ve znamení kroužení kolem vody.
Oproti našim předpokladům nás Bolevec vítá sněhem. Z Prahy jsme brzy ráno odjížděli za sucha, tady leží čerstvý poprašek.

Fronta na číslo

Překvapil nás zájem o akci, my jsme přijeli včas, ale opozdilci měli velký problém zaparkovat. Běží se maraton, půlmaraton i desítka. Já volím celý, Angelika má rozum a před Vánoci se nechce úplně vyřídit, tak si dá jen polovinu.

Vystojíme frontu na čísla, projdeme si blízké okolí a pak se na parkovišti převlékneme ze zimních bund do běžeckého. Ano, v jednom stupni nad nulou by jistě šly dělat i příjemnější činnosti.
Pak jdeme na start. Jelikož závodníci všech distancí běží stejnou trať kolem rybníka, tak aby trasa dala přesně požadovanou délku, mají půlmaratonci a maratonci start někde trochu jinde. Já vybíhám od nedaleké hospody, Angelika musí asi o 200 metrů dál do lesíka.
Startujeme. Od hospody sbíháme zpět na parkoviště kde je cíl a vbíháme do prvního okruhu. První okruh se seznamuji s tratí. Tříkilometrový okruh si v hlavě rozděluji na tři různé části. První kilometr běžíme po chodníku ze zámkové dlažby podél rušné silnice. Nejméně atraktivní část trati. Další kilometr a půl je po asfaltovém chodníčku. Po levé ruce rybník, po pravé ruce lesík. To je fajn. Třetí část je půlkilometr zázemím, to jest kolem hospody kde byl start a parkovištěm kde je cíl a občerstvovací stanice.
V náběhu do druhého kola občerstvení ještě vynechávám a slibuji si, že v dalších kolech se mu budu věnovat velmi pečlivě.
Bohužel právě občerstvování se na této trati ukázalo být kamenem úrazu. Všechno by teoreticky mělo ideálně klapat. Občerstvit se můžeme po každých třech kilometrech, což je fajn. Na stolech jsou tácy s nápisy voda, čaj, cola, ionťák, což je taky fajn. I jídla se zdá být dost, vidím banány a sušenky a víc bych ani nepotřeboval. V praxi to bohužel moc nefungovalo.

Angelika má odběháno a jde do hospody, já kroužím dál

V náběhu do třetího kola si beru kelímek s vodou a s hrůzou zjišťuji, že jde o perlivou minerálku. Pokud běžec něco opravdu nepotřebuje, tak jsou to bublinky v žaludku. Krom toho se bublinky za běhu velmi špatně pijí. Běžím, usrkávám a nadávám.
Vbíhám do čtvrtého kola. Cíl je plný právě doběhnuvších desítkářů, k pití není nic, všechno vypito. Nezdržuji se čekáním, pokračuji.
Do první poloviny závodu držím tempo pod 5:20 na kilometr, což by znamenalo útok na osobák. V pátém kole dostává závod výrazně romantický nádech, když začne asi na půl hodiny celkem silně sněžit. Krása.
Co se pitného režimu týká, na občerstvovačce je málokdy na výběr, takže vždy beru co zrovna mají. Pití v zimě je složitější než v létě. V létě není problém vzít do ruky dva nebo tři kelímky a pít za běhu. To co do ruky popadnu zde je ale buď ledové nebo horké a to se za běhu pít nedá, takže vkládám nucené chodecké vložky a pomalu srkám. Tempo upadá a na třicátém už je jasné, že z osobáku dnes nic nebude.
Angelika doběhla svůj půlmaraton a šla se před zimou ohřát do hospody, já kroužím dál.

Focen z restaurace

Poslední tři kola jsou čiré trápení. Tělo je vyřízeno dehydratací, oblečení ztěžklé potem i roztátým sněhem. V každém kole vkládám jednu až dvě krátké procházky. Ale nejsem v tom sám, na trati se se mnou trápí ještě překvapivě velké množství maratonců.

Naposledy po zámkovce podél silnice, naposledy kolem pláží a bufetů rybníka Bolevce, naposledy kolem hospody, naposledy na parkoviště a je to za mnou.
Pravda, čas to není z nejlepších a ani nemohu říct že to bylo poctivě odběhnuté, ale podmínky byly proti. To mi však nekazí náladu z pěkného proběhnutí se.
Vánoční svátky mohu zahájit s čistým svědomím.

DETAILY BĚHU