Další novoroční Počernice. Krásný rok za námi, krásný rok (snad) před námi

Poosmé v řadě se nevěnujeme novoročnímu vyspávání a po lehké snídani míříme k nedaleké sokolovně, u které startuje místní novoroční běh. Oficiálně se běh jmenuje Poklusem do nového roku. Ale kdepak poklus, závod je to.

Loni i v předchozích letech jsem se zmiňoval o mrznutí na startu. To se letos nekoná. Teplota se pohybuje mezi osmi a deseti stupni a nebýt větru, dalo by se mluvit o ideálních běžeckých podmínkách.
Horší se to se stavem běžce. Silvestr byl ve znamení zhruba dvanáctihodinové lehké alkoholové intoxikace, což na sobě ještě na startu velmi jasně cítím. Dnes to na žádné výkony nevypadá.
Opět dorazili čakovičtí Honza s Martinou a potkáváme i další známé běžecké i neběžecké tváře, takže společenská funkce novoroční akce je také naplněna.
Na popovídání je času dost, všichni jsme přijeli brzy a navíc je i letos o běh velký zájem a odbavování zájemců probíhá poměrně pomalu, start tak nabere drobné zpoždění.
S Honzou se navzájem ujišťujeme, že jsme na tom oba fyzicky bídně a že to letos bude hodně slabé, ale na rozdíl od něj to já myslím vážně.
Startujeme. První stovky metrů jsou fajn, jsou dost z kopce, přesto však cítím, že to není v takovém tempu, v jakém bych to měl běžet. Tělo je ztěžklé a do tempa se mu nechce.
O to lépe se však rekapituluje. Tak jaký byl běžecký rok 2017?
V heslech:
- Zdravý. Odběhali jsme vše co jsme si naplánovali, vyhýbaly se nám nemoci i zranění. Jen Kbelskou desítku mi zkomplikovala rýmička, ale jednou do roka se to asi musí vydržet.
- Pestrý. Zkusili jsme si opět od všeho trochu. Maraton letní i maraton zimní, šest půlmaratonů, z toho jeden horský, jeden písečný po pláži, dva v pro nás exotických zemích. Dva běhy horské. Tři krátké rychlé závody v okolí, včetně netradičního běhu letenským stadionem.
- Přiměřeně úspěšný. Osobní rekord na půlmaratonské distanci v Yprách, zlepšení osobních traťových maxim na Novoročním počernickém a na Běchovicích.
- Přiměřeně utrápený. Ani loni se mi nevyhnuly běhy kde jsem si to moc neužil, trpěl a odpadal. Na půlmaratonu v Emirátech to bylo nedostatečnou aklimatizací a brutálně brzkým vstáváním a startem, na horském běhu v beskydské Bílé dietní chybou, maraton kolem Boleváku se nepovedl vlivem dehydratace z nedostatku čehokoliv, co by se dalo v rozumném množství pít.
- Cílevědomý. Řada závodů byla zvolena především s cílem zaplňovat bílá místa na mapě osobních výzev. Na půlmaratonské abecedě už mnoho cílů nezbývá, letos padlo J v polské Jastarnii, Š ve Štědrákově Lhotě a Y v Yprách. Na mapě evropských zemí jsme pak zapíchli špendlíky do Albánie, Belgie a Ruska. Protože chceme aspoň jednu evropskou zemi ročně dle abecedy, letos musíme do Andorry.
- Líný. I nadále se bráním čemukoliv, co by se dalo označit za smysluplný trénink. Mé běhání je čistě objemové a tempově fádní. Těžko říct, zda se k něčemu letos přinutím. Je však třeba zůstat realistou, jakékoliv zlepšení by při takto pojímané přípravě bylo nejspíš zázrak.


V číslech:

• počet běhů: 2014: 212, 2015: 205, 2016: 205, 2017: 204. Až překvapivě setrvalý stav.
• kilometráž: 2014: 2311 km, 2015: 2256 km, 2016: 2354 km, 2017: 2457km. Opět rekordní rok, poprvé jsem se dostal na více než 200km měsíčně v průměru za celý rok.
• průměrná délka běhu: 2014: 10,9 km, 2015: 11,01 km, 2016: 11,48 km, 2017: 12,05 km. Opět výrazné navýšení. Tréninkové osmičky jsem z větší části nahradil dvanáctkami, častěji jsem běhal z práce.
• průměrné tempo: 2014: 5,21 min/km, 2015: 5,22 min/km, 2016: 5,22 min/km, 2017: 5,23 min/km. Podařilo se mi zvolnit v tréninkových bězích, což hodnotím pozitivně.
• počet závodů: 2014: 21, 2015: 15, 2016: 14, 2017: 14, setrvalý stav.
• výjezdů za hranice: 6, stejně jako loni
• doběhal a vyřadil jsem 4 páry bot poté, co naběhaly přes 1000km, z toho dva páry už byly velmi letité. Tuto hranici budu muset snížit, po cca. 800km už se mi v nich běhá špatně a trpí kolena. 

Pojďme zpět na trať. Není snadná, dvakrát kilometr hodně z kopce, dvakrát kilometr hodně do kopce, dvakrát kilometr po rovině. Navíc dvakrát krátký krosový úsek.
V prvním okruhu běžíme s Honzou víceméně spolu, namlouvám si, že kdybych chtěl, asi bych mu utéct dokázal. Tuto teorii přehodnocuji v závěru prvního kola, jasně cítím, že nasazené tempo nedávám a že druhé stoupání odpadnu. Informuji o tom Honzu a nechávám si ho utéct. Do cíle na mě naběhne necelou minutu. Nu což, není každý den posvícení.


Angelika si naopak zaběhla traťový osobáček, což vzhledem k tomu, že jsme den předtím pili spolu a zhruba stejně, považuji za trochu nespravedlivé.
První závod roku je za námi, spousta před námi a je na co se těšit. A to je hlavní.


DETAILY BĚHU