Prostě běhám: Novoroční Počernice - rok 2018 odběhán, rok 2019 naplánován

Některé věci se mění, jiné ne. Jedna z našich životních jistot posledních let je, že prvního ledna o půl jedenácté budeme stát na startu Novoročního běhu Horními Počernicemi.

Na startu stáváme v různé kondici. Většinou lehce zmožení alkoholem silvestrovské noci, někdy i velmi unaveni, to třeba, když jsme si před Počernicemi ještě stihli dát novoroční Curych. I letošek je jeden z těch unavenějších. Z Kalifornie jsme se vraceli dvě noci a jeden den, přičemž na těch dvou nočních letech jsme nenaspali prakticky nic. Domu jsme dorazili na Silvestra po poledni a v pět odpoledne upadli do komatózního spánku, ze kterého nás jen krátce vytrhlo novoroční řádění na ulici.

Přesto ráno odcházíme od ještě nevybalených kufrů a jdeme se potrápit na těžkou kopcovitou trať, Angelika jeden okruh, já dva.
Novoroční Počernice jsou pro mě vždy rekapitulačním závodem, i teď tedy na trati rozjímám, jaký že pro mě byl rok 2018.

Určitě pestrý.
Zkusili jsme toho hodně, městské masovky (Barcelona, Linec), malé běhy kousek od baráku (Zeleneč, Radonice), pro našince exotické destinace (Tromsø, Jerevan, Los Angeles, Xanthi), v podstatě nesoutěžní srandaakce (Procházka se psy, Santovský běh) nebo toulání horami (Andorra, Horská výzva).

Neúspěšný...
V Linci jsem zažil svůj nejprotrápenější maraton v životě. V Andoře jsem poprvé nedokončil závod. Na Horské výzvě mi Angelika kolabovala a usínala na trati.

...i podařený.
Byť jsem si neposunul osobní rekord na žádné z klasických distancí (maraton, půlmaraton, desítka), tak se mi aspoň povedlo o pár vteřin zlepšit čas na Běchovicích. A radost mi nekazí ani to, že svá dvě loňská vítězství jsem vybojoval na akcích, kde se zase tak moc nezávodilo - na Procházce se psy a na Santa runu.

Zdravý
Tento faktor bude s přibývajícími roky stále důležitější. Jasně, rýmičky občas běhání komplikují, ale nic horšího mě letos nepotrápilo.

Stále nesvědomitý
Opět jsem měl měsíc, kdy jsem se chtěl zkusmo držet tréninkového plánu a sledovat, co to se mnou udělá. A opět jsem nevydržel. Jednak mi případný trénink narušují plánované závody, a za druhé rychlé běhy v zimě zpravidla vedou k rýmičce a týdenní pauze, což mě otráví a už se k tréninku nevrátím. Asi zůstanu věčným pobíhačem.

V číslech:

počet běhů: 2014: 212, 2015: 205, 2016: 205, 2017: 204, 2018: 214. Mírný nárust.
kilometráž: 2014: 2311 km, 2015: 2256 km, 2016: 2354 km, 2017: 2457km, 2018: 2421km. Mírný pokles oproti loňsku, ale opět jsem se dostal přes pro mě magickou hranici 200km měsíčně.
průměrná délka běhu: 2014: 10,9 km, 2015: 11,01 km, 2016: 11,48 km, 2017: 12,05 km, 2018: 11,32km. Drobný pokles, hlavně tomu chyběl druhý maraton a přípravné běhy.
průměrné tempo: 2014: 5,21 min/km, 2015: 5,22 min/km, 2016: 5,22 min/km, 2017: 5,23 min/km, 2018: 5,27 min/km. Další zvolnění v tréninkových bězích, ale hlavně extra pomalé akce jako nepovedený maraton v Linci a horská procházka v Andoře.
počet závodů: 2014: 21, 2015: 15, 2016: 14, 2017: 14, 2018: 15.
výjezdů za hranice: 8. Je to drahé a únavné, příští rok trochu uberu.
oběhané a vyhozené páry bot: 3. Vyřazovací hranice snížena na 800km (u krosovek nechávám 1000km, ty se méně ničí)

Pokračoval jsem i v kompletaci běžeckých výzev. Před dokončením je zejména půlmaratonská abeceda, kde jsem zaplnil E půlmaratonem v Ebermannstadtu a X návštěvou Xanthi. Zbývá odběhnout půlmaraton v místech od F, Q a Ř. První dvě už mám vymyšlené, realizace se ale z časových důvodů odsouvá až na rok 2020. Ř je dost oříšek, zatím nevím co s ním.
Z evropských zemí letos odškrtávám Andorru, Arménii, Řecko a Španělsko.

A co ty letošní novoroční Počernice? Nepřijel mi parťák Honza, který to přehnal se silvestrovskými oslavami, takže jsem se neměl s kým honit. Navíc únava z dlouhé cesty, takže jsem plánovaně běžel ne snad volně, ale tak na 90%. A přesto z toho byl čas o pár vteřin lepší než loni, takže ok.

Já finišující: