Novoroční Počernice po šestnácté

Inu, letí to. Dle mých záznamu jsme tradiční novoroční Počernice poprvé běželi roku 2011. Není tak těžhé spočítat si, že letos jsme tedy na startu již po šestnácté. Nevynechali jsme ani jednou. Naopak, roku 2021 vynechali kvůli covidu organizátoři a my jsme si tedy závod odběhli pololegálně sami, bez nich. 

Každý rok je něco trochu jinak. Letos po velmi dlouhé době běžíme na sněhu. Loni bylo stejně jako letos kolem nuly, ale sucho. Před dvěma lety bylo skoro jarních 11 stupňů. Angelika si letos poprvé dává dvouokruhovou variantu, kterou organizátoři ženám začali pokrokově povolovat až teprve nedávno. A také nepoběžíme každý svůj závod, ale já poklušu po boku Angeliky, protože mám ze včerejška v nohách těžký trénink a dnes se nechci dál vyčerpávat.

Tento závod je pro mě každoročně příležitostí ohlédnout se za uplynulým rokem. Zkusme to tedy strukturovaně.

Závody:

 Roku 2025 jsme se zúčastnili třinácti závodů. Z toho:

• 8 půlmaratonů. Z těch osmi 6 "seriózních", 2 zážitkové, bez ambic na dobrý výkon. Platí jen pro mě, Angelika má o půlmaraton méně, zato však o celý maraton více.
• 3 desítky. To je celkem zajímavé, protože v letech 2023 a 2024 jsem neběžel ani jednu.
• Jedna ultra procházka po horách
• A právě Novoroční Počernice

Jak se na závodech dařilo?

Vezmu-li si těch 6 půlmaratonů braných na vážno, tak jeden jsem zaběhl velmi uspokojivě (noční Gdyně), dva tragicky (Island, kde jsem běžel nemocný a Ústí, kde jsem se upekl) a zbylé tři (Rhodos, Štětín a Milán) tak akorát na dobrý pocit.
V kategorii desítek jsem se ve všech třech závodech (festivalová desítka v Poděbradech, Běchovice, Windermere na Floridě) držel kolem padesáti minut, což zhruba odpovídá mým současným možnostem.

 A co ty zážitky?

Ani loni jsme nelenili. Už v zimě jsme si udělali výlet na půlmaraton bývalým solným dolem 400 metrů pod zemí a je to jedna za akcí, na které se nezapomíná, stejně jako i na  závod kolem jezera Mývatn na Islandu, kam jsme se vydali na jaře. Čistě pro radost byl i půlmaraton anglickými vinicemi na konci léta. 

 

Jak jsem na tom se zdravím a formou? 

Asi lepší než o rok dřív, tedy s výjimkou jara, kdy jsem si nepříjemně hnul se zády a hned jak jsem se z toho dostal, následoval zánět nosohltanu. Trochu mi to pokazilo výlet na Island a i původně plánovaný maraton jsem musel změnit jen na poloviční distanci. To však byla jediná situace, kdy mi zdraví zasáhlo do závodních plánů.
S formou je to složitější. Oproti době před deseti či více lety rozhodně stagnuji, či spíš pozvolna zpomaluji. To je dáno mnoha faktory, zejména přibývajícím věkem, ale i menším množstvím naběhaných kilometrů. Dnes už nemohu dělat to, co před lety, kdy jsem si dal ostrý tréninkový běh po práci a druhý den jsem o tom ani nevěděl a šel jsem si ho dát znovu. Dnes už tělo takového zacházení přestává tolerovat. Snažím se na to tedy jít chytřeji. Od poloviny roku téměř až do konce jsem běhal dle udržovacího tréninkového plánu  svých Garmin hodinek. Výhoda je, že z toho člověk není unavený. Nevýhoda je, že se příliš nezlepšuje. Od Nového roku tedy zkouším plán směřovaný ke zlepšení na půlmaratonské trati. Uvidíme, co ten se mnou udělá.

Kolik jsem toho odběhal? 

Za rok 2025 jsem naběhal 1692.33 kilometrů, což je pořád hluboko pod dřívějším standardem, který jsem si v hlavě nastavil na 2400 kilometrů, ale také o 60 kilometrů víc než v roce 2024, čili snad jsem se odrazil ode dna. I když samozřejmě vím, že objemy nejsou všechno a jejich navyšování ani není primárním cílem. Tím je udržení kondice, nezhoršování se v závodech, spíš naopak, běhání by mělo směřovat k alespoň částečnému zlepšení. 
K tomu jsem také našlapal 1224 kilometrů na kole, což je ale o zhruba 700 kilometrů méně než v roce 2024. Dost často jsem dal přednost běhu před kolem a i cyklovýletů bylo méně.

 

A co dál?

Běhat a bavit se běháním. Pokračovat ve vlastních i oficiálních výzvách. Při pohledu sem vidíte, že i nadále pokračujeme v systematickém odběhávání evropských zemí. Roku 2024 jsme si odškrtli Irsko, loni Island. Také bych rád dotáhl abecední města, kde mě stále straší neodběhané Q a Ř. Q už mám vymyšlené, jen stále nějak nezbývá čas.
Letos bych rád dotáhl RunCzech Halfs, které jsme loni rozjeli účastí v rozpáleném Ústí. Tím se i drobně posuneme v projektu SuperHalfs, na který bych se chtěl důsledněji podívat o rok později.
Zkrátka stále je co dělat a nudit se nebudeme. A zda se nám v tom daří či ne, si jistě přečtete přesně za rok u reportu z dalšího ročníku Novoročního běhu Horními Počernicemi.